Troodos Mountains

Vrátím se trochu níž a projdu celý okruh po Artemis trail. Tato stezka je pojmenována po bohyni Artemis, Diově dceři, která byla ochránkyní zvířat, hor a lesů. Stejně jako u ostatních značených stezek jsou i tady tabulky s názvy rostlin a hornin. Horniny jsou mě dosud neznámé – harzburgity a dunity. Stezka je asi 7 km dlouhá a vede většinou po vrstevnici. Je to tu hezké, trochu jednotvárné (cedule tvrdí, že je tu bohatá flora, ale já zahlédla jen dva druhy kytiček, asi čtyři druhy stromů, sem tam trnitý keř a něco, co vypadá jako borůvčí bez lístků a je to endemické – později zjistím z internetu název rodu kručinka (druh Genista fasselata)). Potkávám jen asi 4 lidi.

Podle naučné tabule by tu měly růst pivoňky, salvia villeana (nějaká šalvěj), endemická rostlina alyssum troodi (zdejší tařice), colchicum troodi (zdejší ocún) a anthemis ploutonia (heřmánek plutonský), nebo žlutí kvetoucí rostlina onosma troodi s hezkým názvem „zlatá kapka“. Nic z těchto jmenovaných neuvidím, ale sem tam na nějaké drobné kvítky během cesty narazím.

Pak je cesta zase trochu nudnější, ale Kaledonia trail mi to vynahradí, fotím potok s jeho kaskádami, líbí se mi břečťanem porostlé stromy, jsou tu i rozkvetlé stromy (třešně?), pár druhů kytek (skoro jistě jedny z nich fialky), bohužel nic, co bych mohla identifikovat podle obrázků z naučné tabule, ani žádná orchidej.

V Kryos Potamos River je voda celoročně, takže při putování po E4 horami se s tímto zdrojem dá počítat. Já mám však vody ještě dost a navíc mířím do vesnice Pano Platres dokoupit zásobu jídla. Pitnou vodu beru večer, když se z vesnice vracím kolem kohoutku u dolního konce stezky Kaledonia trail. Cesta je krásná, kamenitá, někde se překračuje říčka po mostech, někde po kamenech, takže je potřeba pozorně našlapovat a neuklouznout. Hlavní lákadlo je třináctimetrový Kaledonský vodopád, u něj je spousta lidí, asi chodí k němu a zpět. Pončo už mám nasazené na batohu, ale po pár kapkách zase hned přestalo pršet.

Jdu do Pano Platres na nákup (chleba, pomazánka, sušenky…), neodolám také restauraci. Viděla jsem otevřené jen dvě – první s jídly jako ryby, grilované maso, typická kyperská jídla musaka, kleftiko… ceny 12-16 Eur. Rozhodnu se nejít tam a spíš než peníze chci ušetřit čas a stihnout ještě jeden trail s dalším vodopádem. Ale pak mě zláká druhý podnik a sandwich za 6,50 Eur. Zůstanu tam však déle, než jsem čekala, dobíjím telefon, využívám wifi a bavím se s dvojicí naproti, nakonec si k nim po jídle i přisednu a povídáme si o cestování. Ochutnáme společně „flaouna“ – pečivo podobné vánočce, ale je se sýrem a bylinkami.

Další den mám v plánu jen 19 km, takže nevstávám moc brzo, počkám si, až se trochu oteplí, ale stejně jdu ze začátku v mikině a bundě. Pokračuji v cestě po E4, kterou jsem začala v turistickém centru Troodos. Zpočátku jdu lesem, užívám si, že svítí slunce, voní jehličí a občas jsou výhledy na hory. Pak se krajina změní, borovice vystřídají listnáče a keříky, je tu spousta kytek, většinu už znám, sem tam vidím i něco nového, rozhodně vše nefotím, je toho najednou hodně. Jsou tu i olivy a mandloně.

U vesnice Kaminaria se rozhoduji, jestli tam odbočit nebo ne (po silnici a do kopce), pak mě napadne, že nemusím stejnou cestou tam a zpět, můžu jít po trailu podle vody, nenápadně nastoupat nějaké ty výškové metry a po silnici se jen vracet. Je to paráda, rozhodně to byl dobrý nápad. Úzká pěšina, pode mnou voda a jako zlatý hřeb benátský most.

Ráno vyrážím tak, abych zbývajících 6-7 km do Arminou ušla a v pohodě stihla autobus v 9 h. Prohlédnu si vesnici a hledám fotogenická zákoutí. Válejí se tu na silnici spadané mandarinky a pomeranče. Autobus jsem stihla a kolem 10 h jsem v Pafosu na Municipal Market Station. Pár posledních dní dovolené strávím v Pafosu a okolí.