Z Kolína do Hodkovic na kole

15.6.2018

Pouštět se do takovéto daleké cesty na kole nebyl žádný spontánní nápad, ale z nouze ctnost. Chtěla jsem si přes půl republiky převézt kolo a do auta se nevešlo, tak jsem se rozhodla jet vlakem a protože je to hodně přestupů a nemám ráda ty starosti s kolem, řekla jsem si, že bude lepší aspoň nějaký ten vlak si ušetřit a jet část cesty na kole. Nakonec jsem vlakem jela jen do Kolína. Jen taktak jsem stihla být včas na nádraží na rychlík, který odjížděl v 6:15, když jsem se dozvěděla, že na něj musím mít místenku. Na osobák bych nemusela, ale ten už brzdil u sedmého nástupiště, když se mi tiskla jízdenka. Vyběhla jsem ven a zazněl hvizd píšťalky průvodčího, ale i tak jsem vyrazila směrem k vlaku doufajíc, že neodjede, když mě uvidí. Měla jsem štěstí, počkali na mě, a tak jsem už v 7:15 byla v Kolíně. Vlak pokračoval pak dál až do Nymburku, ale pozdě bylo litovat, že jsem si lépe nezjistila spoje, já musím do Nymburku šlapat do pedálů.

První část cesty jdu pěšky a kolo jen vedu, protože se tu pohybuje společně se mnou spousta lidí, zdolávám také schody na most a až na druhé straně řeky se konečně rozjedu. Ztratila jsem tady minimálně půl hodiny. Cesta mi pak už utíká skvěle, jedu přes Veltruby a Libice nad Cidlinou, jsou tu skvělé cyklostezky, buď úplně mimo silnice nebo při krajnici, alespoň za dělící čárou. Jedu podél Cidliny k soutoku s Labem a podél něj do Poděbrad a do Nymburku. Tam je první menší překážka na cestě - cedule s informací, že cyklostezka je uzavřena, musím kolo vynést do schodů na most a pak zase dolů a jet po druhém břehu, což mě trochu zdrží. I tak mám ale výborný čas, ujela jsem už asi 30 km a je teprve krátce po desáté hodině.

Za Nymburkem je to ovšem horší, mizí cyklostezky i cyklotrasy, pak začínají i první stoupání, ale zanedlouho se přiblížím Českému Ráji, dívám se na zříceninu Valečov a říkám si, jaký to mám pořád výborný čas. Je už docela horko a začínám cítit únavu.

Častěji teď zastavuji, abych si trochu odpočinula, něco sním, častěji fotím - třeba kostel v Březině, který mě zaujme svou z poloviny dřevěnou věží a šindelovou střechou. Potom se mi moc líbí zámek v Sychrově, už se těším, že ho někdy navštívím i s prohlídkou, dneska na to ale není čas, i když jsem na tom dobře, je asi půl čtvrté odpoledne. Trochu si spletu cestu a zbytečně objíždím celou zámeckou zahradu a když pak sjedu serpentiny, narazím na ceduli informující o tom, že za pár stovek metrů je most v rekonstrukci, takže je cesta slepá. To mi neříkejte, že bych se měla vracet a šlapat ten kopec zase nahoru? Jedu se na ten most podívat a zjišťuji, že vedle něj je brod, kde nebude problém kolo přetáhnout a ani se nenamočím, protože jsou tam poskládané velké kameny. Potkávám tam partu dalších cyklistů, taky se jim brodit nejdřív nechce, ale nakonec musí, pokud se nechtějí vracet hrozný kus cesty.