01. Přílet na Island

pátek 20.9.2019

Kvůli výhodné nabídce letenek jsme nejdřív jeli autem do Wroclawi, tam jsme ho nechali na parkovišti u letiště a odletěli tedy z Wroclawi, a to se společní Wizzair. Nemile nás překvapily komplikace s letenkou, věděli jsme, že check-in jsme provedli už z domova hned po nákupu letenek, ale měli jsme za to, že letenku dostaneme na letišti, jako vždycky. Nepřišla do e-mailu, tam jsme měli pouze nějaké potvrzení s kódem, ten se zadává v mobilní aplikaci, kde se letenka objeví, ani se pak nemusí tisknout, pouze se vždy ukáže v mobilu, tyto instrukce však v e-mailu nebyly, vysvětlila nám je až zaměstnankyně letiště a byla tak laskavá, že nám i vytiskla letenku (bezplatně).

Let jsme si moc neužili, byl trochu nepohodlný, hlučný a měli jsme hlad a žízeň. Na letišti na nás měl čekat zaměstnanec autopůjčovny, nikde jsme ho neviděli, takže jsme tam museli zavolat a teprve pak přijel. V půjčovně nastaly další komplikace, tentokrát vážnější - pro půjčení auta tak, jak jsme to měli z domova zařízené a zaplacené, by bylo nutné mít kreditní kartu, protože ji nemáme, musíme si zaplatit plné havarijní pojištění přímo u nich, nic nám nejsou platné argumenty, že součástí naší smlouvy už jedno úplné havarijní pojištění je. Není uzavřené přímo s jejich společností, ale před zprostředkovatele, takže ho neuznají a bez kreditní karty nám auto nepůjčí. Nedá se nic dělat, doplácíme dalších cca 10 000 Kč (300 eur). Konečně můžeme vyjet. Jak já nemám ráda tyhle zařizovací věci na začátku a na konci dovolené...

Island nás vítá slabým ale vytrvalým deštěm a silným větrem. Při vystoupení z letadla se mi zdál vítr teplý, později v noci už zas tak moc ne. Z několika zdrojů víme, že nejlevněji pořídíme potraviny v obchodech Bonus, jeden najdeme blízko autopůjčovny, ale má už zavřeno, nakoupíme tedy u konkurence, nějaký Krónan. Nepamatuji si, jaký je převod islandské měny na českou, takže ceny porovnávám asi takhle: balení sýra stojí stejně jako dvě marmelády, stejně tak toustový chleba, konzerva vepřového masa stojí jako pět marmelád...

Po večeři (chleba se sýrem a salámem) najdeme nejbližší kemp (výborně na tohle funguje aplikace Guru maps), městečko se jmenuje Vogar. Je tu malý domeček, kde se svítí, oknem vidíme dovnitř, nevypadá to jako recepce, ale je, i když celou recepci představuje návštěvní kniha, kam pak napíšeme poděkování, pár letáků a hlavně paní, která má v kabele platební portál a která nám dá nálepku, kterou máme dát na stan nebo auto. Kemp stojí přesně tolik, kolik jsme očekávali (1 500 ISK os/noc), po zkušenosti z půjčovny jsem trochu trnula strachy, jaká nemilá překvapení nás ještě čekají. Nejdřív nám ta paní říká, že jí máme dát vědět, jak se nám podařilo v tom větru postavit stan, pak si to rozmyslí a řekne, že nám udělá laskavost a dá nám klíče od chatky. Také můžeme využívat kuchyňku u recepce, takže si vaříme čaj a paní nám ukáže zásoby potravin, které tam lidé při odjezdu nechávají a můžeme si cokoli z toho brát. Při té příležitosti se ptáme také na plynové kartuše a opravdu, dostaneme i ty. To vyřešilo jeden z nejpalčivějších problémů. Najednou je nám blaženě, máme spoustu dobrého jídla, teplo z elektrického topení a měkkou postel.

Obr. 1 V chatičce