Berounka

17.6. - 18.6.2024

S kamarádkou jsme se celý rok těšily, že až bude teplo, vyrazíme sjet nějakou řeku na paddleboardech a volba padla na Berounku. Volné pondělí a úterý jsme si domluvily dlouho předem a nezbývalo doufat, že vyjde počasí, další dvoudenní volno nebudeme společně mít možná celé léto. Vyšlo to, po zatažených studených dnech konečně začalo být teplo, takže zahajujeme koupací sezónu.

Přijely jsme autem co nejblíže k řece v Roztokách, nafukujeme paddleboardy a vybalujeme věci. Nacházím pouze dva kusy svého pádla, chybí ten prostřední. Když je spojím, dalo by se tím pádlovat, jen je to krátké. Telefonicky tedy zjišťujeme v půjčovně, jestli by bylo možné si půjčit samotné pádlo a za kolik (směšných 40 Kč na den). Než vše nachystáme, slečna z půjčovny mi ho donese a můžeme vyplout.

Řeka v této části toku docela příjemně teče, v druhé polovině trasy bude pomalejší, až stojatá. Svahy kolem jsou příkré a skalnaté, hezky se na to kouká. Plujeme asi dvě hodiny, pak si uděláme zastávku na oběd a po dalších cca dvou hodinách jsme u jezu Valentův mlýn. Přenášíme paddleboardy a nepromokavé vaky s věcmi, je to jen kousek, takže pohoda. Kéž to tak bylo se všemi jezy! Máme za sebou 11 km.

Také dál je na co koukat – skalnaté svahy, chatičky, další jez, který přenášíme, a u Stradonic lovím kešku, která je na mostě a je tedy přístupná pouze z vody. Když se blížíme k Hýskovu, vidíme na obzoru černá bouřková mračna, takže pádlujeme co nejrychleji, ale voda je tu stojatá, v Hýskově je další jez. Pod ním jsou celé hromady ulit a lastur a docela to tam jimi zapáchá. Chodím bosá, abych neměla mokré tenisky, a není mi to tu úplně příjemné.

Bouřka se nám naštěstí vyhnula, ale připlouváme do Berouna až asi o půl deváté, v recepci kempu nikdo není, v telefonu nám téměř vynadají, že nemůžeme přijet po zavírací době, nedostaneme tedy ani klíče od sprch a záchodů, naštěstí jsou celou noc otevřené jiné záchody patřící k restauraci. Stavíme stany, vaříme si večeři a já pak jdu hned po ní spát, na procházku nočním Berounem nemám ani pomyšlení.

Vstávám v 6 h, čtu a čekám, až vstane i kamarádka, vím, že si ráno ráda pospí a že to bude na dlouho, ale v 10 h už mě docela štve, že ještě pořád nejsme na vodě, ne že by tak dlouho spala, ale i přípravy a balení jsou zdlouhavé. Začíná být horko. Vyplouváme chvíli před polednem. Nepříjemné bylo také dlouhé přenášení věcí z kempu kolem dopravního hřiště a pod most. Jakmile jsme na vodě, nálada se mi zlepší, docela to pod jezem hezky teče, proplula jsem kolem kachního hnízda s kachnou a káčaty, a to tak rychle, že se mě nestihly polekat.

Líbí se mi výhled na skály lomu Alcazar, nejvýraznější je nazvaná Matterhorn, pak je soutok Berounky a Loděnice a následují další krásné skály.

První možnost skončit je v Srbsku, ale ještě je brzo, pokračujeme dál až do Karlštejna. Zvažovaly jsme i vzdálenější přístavy, ale vzhledem k tomu, jak jsme se unavily včera a k tomu, že zítra mě čeká náročný den v práci s brzkým ranním vstáváním a odjezdem do Prahy, dávám přednost častým přestávkám bez pádlování. Chvíli se i koupeme, než paddleboardy sbalíme. Chtěly jsme se v Karlštejně najíst, ale občerstvení u kempu je zavřené, stejně jako i dvě restaurace nedaleko nádraží a dojít nebo doplout dál už nestíháme. Jedeme vlakem do Roztok a ukazujeme si, kde je vidět řeka a komentujeme to „tady byla ta keška na mostě“, „tady jsme obědvaly“. Pak vracíme pádlo do půjčovny a kamarádka jde pro auto, já čekám s věcmi na nádraží.

Bylo to fajn, Berounka je hezká řeka, ale příště musím být opatrnější a s pádlováním to nepřehánět, tento výlet jsem totiž odnesla zánětem šlach a asi měsíc jsem pak nemohla nikam na vodu, což mě dost mrzelo. Naštěstí bylo hezky ještě celý červenec a srpen a paddleboardu jsem si ještě užila mnohokrát.