Česká Lípa - Jestřebí

2.11.2020

Na dnešek jsem si naplánovala výlet trochu dál než obvykle a pak toho docela lituju, s přestupováním jsou jen potíže, je lepší vymýšlet si výlety tak, aby se dalo jet jen jedním spojem.

Z Mimoně do České Lípy byla výluka a na silnicích semafory, které pouštějí auta střídavě, takže jsme nabrali 10 minut zpoždění a asi minutu před tím, než měl odjet “můj” vlak z České Lípy do Jestřebí, měla naše průvodčí telefonát, zeptala se nás, jestli někdo jedeme tím vlakem (směr Mladá Boleslav), od řidiče zjistila, jak velké bude naše zpoždění, tyto informace předala a bylo jí řečeno, že tento osobák na nás čekat nebude.

Na nádraží v České Lípě zjistím, že další jede za dvě hodiny, takže jsem se rozmýšlela, jestli dvě hodiny čekat (a číst si) a pak si udělat třeba jen okružní výlet u Jestřebí, nebo jestli tedy nechat propadnout část zaplacené jízdenky a jít pěšky do Jestřebí. Byl zrovna docela slejvák, tak jsem vytáhla knihu, že budu čekat na ten další vlak, ale na nádraží byl tak otravný hluk, nedalo se na čtení soustředit, takže jsem vyrazila ven, i do deště, který se zatím trochu zmírnil.

V mapě jsem zjistila, že když půjdu po modré místo po červené, prodloužím si trasu jen o pár kilometrů, neměřila jsem to, ale vypadalo to slibně, nějaké ty zajímavosti na trase taky jsou, nemusela by to být úplná ztráta času. Ale měla bych se na tu modrou dostat mimo cesty, i když by to znamenalo přebrodit Robečský potok, nebo obejít rybníky a prodloužit si tak trasu o další 2-3 km? Nemám zas tak moc času, rozhodla jsem se, že ten potok přeskáču po kamenech, v nejhorším i přebrodím. Sejdu z cesty k potoku, musím dávat pozor, kam šlapu, je tu trochu bažina a když vidím, kolik teče v potoce vody, vidím, že ho určitě v žádném místě nepřeskočím, také z něj nevyčnívají kameny, po kterých by se dalo přejít, na brodění se taky necítím – je to docela hluboké a teče to silným proudem, mohlo by mě to možná povalit, ale kousek ode mě je silný strom přes potok, rozhodnu se, že to po něm přejdu. Kůra stromu je mokrá, necítím se na ní úplně jistě, takže asi po třech pidikrůčcích se skrčím na bobek a pak kleknu na kolena a přelezu po stromě raději takhle než ve vzpřímené poloze. Hurá, jsem na druhé straně, kde je pěkná cesta, konec dobrodružství. Trochu se mi klepou kolena, ale mám ze sebe velkou radost, jak jsem to zvládla.

Potom procházím vesnicí Karby a skrz Zahrádky, kde si fotím zámek (nepřístupný) a kousek za Zahrádkami kostel sv. Barbory. Na pár minut vyjde sluníčko zpoza mraků, taková fotka pak hned vypadá zajímavěji.

Pak se konečně dostávám k Dlouhému hřebeni, který je dnes jedním z mých hlavních cílů, je na něm asi osm zajímavých keší uložených ve skalách. Rozhodnu se, že mohu jet vlakem kolem 18 h (stihla bych asi i ten po 16 h, ale musela bych spěchat a hledání kešek nechat na jindy) a pustím se do hledání. Podívám se přitom i na vrchol Pruského kamene (351 m n. m.), odkud je pěkný výhled na Ralsko, Lysé skály a jiné kopce. Na chvíli se opět ukáže sluníčko a to mi společně s nacházením kešek zlepší náladu. Jak jsem si mohla jen pomyslet, že bych radši byla doma?

Když se začne stmívat, vyrazím do Jestřebí k vlaku, mám to ještě tři kilometry, nohy mě začínají bolet, tak ať nemusím spěchat a dojdu tam dřív, než bude tma. Zjišťuji i další možnosti, jak se dostat do Liberce, mohla bych místo přes Českou Lípu jet přes Mladou Boleslav, je to sice asi delší, ale je tam víc času na přestup (v České Lípě je jen jedna minuta a je to rychlík, ten asi čekat nebude). Nakonec ten vlak na Mladou Boleslav nechám ujet, měl zpoždění a těch šest minut na přestup v Mladé Boleslavi mi už najednou vůbec nepřipadá dost. Ten další osobák (směr Česká Lípa) má taky zpoždění, ale rychlík na nás naštěstí čeká (možná ne jen na nás, ale i na nějaký další spoj, protože na nástupišti stojí o dost déle i po našem přestoupení). Takže všechno dobře dopadlo, budu v Liberci asi o půl osmé. Šlo mi o to, dostat se domů před devátou, po deváté je teď totiž zakázané být venku (pokud člověk nejede z práce).