Kozákovské keškování

31.8.2019

Tohle je výlet, který beru jako pokračování přechodu Ještěd-Kozákov, ne sice pokračování v trase někam dál, procházím z velké části stejnými místy, ale pokračování se stejným cílem - dokončit a najít keš Marťánkova cesta na horu pokladů.

V Turnově nastoupím do autobusu a koupím si lístek do Klokočí, ale protože nefunguje televize s názvy stanic (a nevšimla jsem si toho včas), přejedu to a vystoupím až na zastávce Besedice odbočka. Dávám se do řeči s pánem v autobuse, mluvíme o geocachingu a hned na zastávce najdeme společně jednu keš. Ještě mi poradí postup při zapsání finálních souřadnic u mystery/multikeší, což už jsem uměla, ale zapomněla, a prozradí finálku Modrý hřebínek, což je série, ze které mám dvě kešky hotové od minule (přechod Ještěd-Kozákov) a dnes ji chci dokončit, když už jsem tady, s touto pomocí se k těm dvěma nebudu muset vracet a stačí mi najít čtyři další, směrem ke Kozákovu. Pak se tedy rozloučíme a rozejdeme, já jdu doprava směr Koberovy, on doleva na Malou Skálu.

Brzy najdu keš Modrý hřebínek - Tibet, je na krásném místě s miniaturní lavičkou, na které je vyřezáno věnování "Martince". Plná nadšení pospíchám k dalším keším, moc se mi líbí "Sloní hřbet", kde se pro krabičku musím protáhnout docela úzkou soutěskou.

Modré nebe, hic a dobrá nálada mi vydrží až do asi 14 h, s náladou je to horší, jak stoupám do kopce a je mi až moc teplo, ale pak se nebe trochu zatáhne mraky a nálada je zase lepší, a to až do večera.

Sérii dokončím snadno, finálka je na hezkém místě a najdu ji bez potřeby hintu. Stoupání na Hamštejnský vrch jsem si pamatovala jako pořádný "prďák", ale dneska se mi zdá pohodové.

Za Hamštejnským a Prackovským vrchem dokončím sérii (9 tradičních keší a jedna mystery na závěr, dále pokračuje Lavičková série č. 11 - 14, ty zvládnu také) a odbočím po modré značce na rozcestí Pod Drábovnou, odkud mě další keš přivede na pěkné místo s převisem/jeskyní a o něco výše, při stoupání zase na hlavní hřebenovku, je ještě jedna keš na pěkném místě - virtuálka, stačí se vyfotit. Což bez stativu není jednoduché, ale poradím si, místo stativu poslouží větev stromu.

Na Kozákově vidím odjíždějící autobus (18:02), nevadí, stejně tu mám ještě fůru práce :-). Stihnu si ještě koupit pití, i když už také zavírají stánek, což je super, protože už jsem vypila všechno, co jsem měla. Pustím se do hledání finálky Marťánkovy cesty, ale ani po půl hodině nic nenajdu. Vychází to poblíž remízku s kameny a keři, dá se mezi ně vlézt, ale ne úplně jednoduše, ani nevidím jasnou "kačeří" stezku, která je tu jinak u každé kešky... to jsem tu zase špatně? Vždyť mám tentokrát souřadnice zaslané přímo ownerkou keše! Zkrátka, ani po půl hodině hledání jsem nic nenašla. Jdu si spravit náladu aspoň keškou typu wherigo. Ta mi na náladě moc nepřidá, honí mě po louce sem tam, vždycky asi o 50 - 100 m na jiné místo a těch míst je asi deset. Po deseti minutách jsem našla virtuálně poslední polodrahokam, který mi chyběl k tomu, aby mě skřítek pustil k pokladu, jdu do lesa pro finálku, kterou najdu snadno, aspoň že tak. A hurá domů, je asi sedm, mám co dělat, abych do tmy stihla dojít do Železného Brodu. Vlak odtamtud jede v 21 h.