Jelení vrchy a Děvín

1.4.2018

Vyrážíme ze Stráže pod Ralskem. Je docela chladný den se zataženou oblohou, ale je to mnohem lepší, než co bylo hlášeno v předpovědi. Hned ve Stráži dvakrát ztratíme značku, ale rychle se zase najdeme, mělo to jednu výhodu, našli jsme tu prodejnu zmrzliny, o které jsem už nejednou slyšela, že tam mají spoustu zajímavých druhů.

V této oblasti je spousta pískovcových skal, rozhodli jsme se podívat na Malý a Velký Jelení vrch, ale na rozcestí si spletu strany a místo na jih se drápeme na vršek na severu - Kozí hřbet. Ale jsem za to ráda, stojí to za to - na konci hřbetu jsou pěkné skály: Jedová věž, Zářivá věž a Uranová věž.

Po prohlídce Kozího hřbetu přejdeme na jižní stranu od červené značky a stoupáme na Malý Jelení vrch, bohužel mimo cesty, protože tu správnou jsme přešli a ani v GPS jsem cestu neviděla vyznačenou, i když na mapy.cz určitě byla. Výstup nám tedy dá docela zabrat, na Velký Jelení vrch však už nějakou neznačenou cestu následujeme. Výhled odtamtud je parádní - vidíme Ralsko, Bezděz a dva kopečky Hamerský Špičák a Děvín, kam pak půjdeme. Kromě toho samozřejmě také vidíme spoustů kopců, které nedokážu pojmenovat, tak dobře to tu neznám.

Kdybychom věděli, jak blízko jsme zřícenině Stohánek, určitě bychom tam také vyrazili, protože ale nemáme podrobnou mapu (telefon mám vybitý) a trochu jsme podcenili domácí přípravu, mineme ji a míříme rovnou k Děvínu. Tam je prima zřícenina, celou si ji prohlédneme a pak se rozhodujeme, kam dál. Rozhodneme si cestu prodloužit až do Osečné a jít na autobus, který pojede až nějak po osmé hodině večerní.

Ještě nás tak čeká asi šest kilometrů už poněkud méně zajímavou krajinou beze skal, zato s pěkným Děvínským rybníkem, kde krmím drzé labutě, které se nejdřív hodně přiblíží a pak na mě syčí... a později přicházíme k Chrastenskému vodopádu, jsme tam už za šera, takže nefotím.

V Osečné jsme včas, čekáme asi deset minut na autobus, který přijede přesně. Ačkoli je teprve neděle před Velikonočním pondělí, už jsem byla mírně ošlehána pomlázkou, když jsme na autobusové zastávce potkali podnapilé místní týpky, takže jsem ráda, že dneska nejsem na výletě sama (jak tomu bylo na několika předchozích).