Klášterní vrch

13.3.2021

I přes nepříznivou předpověď počasí jsem se rozhodla udělat si další vycházku do okolí Liberce. Volba padla na Klášterní vrch, jednak tam mám nějaké neulovené kešky, dokonce i vyluštěné mysterky a jednak chci něco do vrcholovky i něco vhodného k psaní sem na blog.

Dnešní trasa (měření je tentokrát plné chyb, kdy si GPS usmyslí odskočit si kamkoli přes střechy domů nebo nesmyslně do svahu)

Chtěla jsem jet autobusem do Harcova k myslivně, ale když jsem stála na zastávce na Šaldově náměstí, projel kolem mě, zatočil a bylo mi jasné, že zastaví za rohem a že nestihnu nastoupit, šla jsem tedy pěšky a svezla jsem se až cestou zpět. Díky tomu, že jsem chtěla jet autobusem, který jezdí tímto směrem jen jednou za dvě hodiny (je sobota), donutila jsem se vstát celkem brzo a vyrazit ještě před osmou.

Začátek cesty až do Harcova k zeleně značené turistické cestě je mi dobře známý, u přehrady si jen fotím strašidlo, kterého jsem si asi ještě nikdy nevšimla, nebo jsem na něj už zapomněla:

Harcovské strašidlo u přehrady

V Novém Harcově zabočím po neznačené lesní cestě a jdu po úbočí Jílového vrchu, nechtěla jsem pokračovat po zelené až na jeho vrchol, protože jsem tam byla před týdnem, tak ať nechodím pořád stejnou cestou. Udělala jsem dobře, tady se mi moc líbí, je to cesta po vrstevnici a příjemná pěšinka, kterých je čím dál méně, mnohem častěji turista chodí po rozbahněných lesních cestách rozježděných traktory nebo po asfaltkách. A jak to už tak na neznačených lesních cestičkách bývá – je tu lidoprázdno.

Lesní pěšinka

Asi po kilometru přicházím na Lesní Naučnou stezku, než z ní sejdu, mám možnost si přečíst informace asi na čtyřech tabulích, na jedné z nich jsou obrázky zvířátek,se kterými se v našich lesích můžeme setkat, na další vysvětlení lesnických pojmů jako „paseka“, „zmlazení“, „oplocenka“ a dalších, na třetí se dozvíte, jaké jsou nevýhody smrkových monokultur a poslední mě zaujme asi nejvíc – věnuje se jizerskohorským pomníčkům, některé z nich už znám, některé bych ráda našla, celkem jich je v Jizerkách asi 170, takže rozhodně nebudu hledat všechny, pro začátek jen pár známějších.

Pod Jílovým vrchem přicházím do hlubokého údolí malého bezejmenného potůčku, od něj stoupám na hřeben, který je součástí Klášterního vrchu, z rozcestí U Lesní školky se dá na Klášterní vrch dostat bez námahy, byla jsem tam vloni dokonce i s kolem. Jenže dneska mám i další cíle, takže sejdu do údolí Harcovského potoka, hledám několik kešek a na Klášterní vrch se pak musím vydrápat ztrácející se stezkou prudkým svahem.

Potůček (bezejmenný přítok Harcovského potoka)

Harcovský potok

Klášterní vrch

Kamenný domek s mechovou střechou na Klášterním vrchu

Když scházím z Klášterního vrchu, spustí se mírný deštík, takže schovám foťák a vytáhnu ho už jen dvakrát na rychlou fotku u zajímavosti, kterou si nemůžu nechat ujít – jeskyně Židovského domu a kámen Bručoun.

Židovský dům – údajně se zde schovávala Židovská rodina během napoleonských válek v roce 1813

Bručoun – říká se mu tak, protože dříve vydával slyšitelné, a podle některých, i strašidelné zvuky. Ty byly připisovány lesním skřítkům, kteří na tomto místě po večerech sedávali a čekali na to, až k nim přijde čestný člověk, který odpoví na jejich otázku a z otevřené skály si odnese zasloužený poklad (a co by se stalo, kdyby odpověděl špatně?). Protože nikdo dlouho nepřicházel, začali si skřítkové za dlouhých večerů broukat tesklivou melodii. Vědečtěji založení lidé tomu nevěří a raději si vymysleli výmluvu, že za zvuky zřejmě mohlo proudění vzduchu v dnes již zanesených škvírách v tomto kameni.

Page updated

Google Sites

Report abuse