Hřebenovka Ropička-Prašivá

sobota 29.7.2017

Z Řeky vycházíme kolem deváté hodiny po žluté značce k vrcholu Ropička (918 m), stoupání je pozvolné, ani se nezadýchám. Červená značka se sice v mapě tváří jako hřebenovka, ale pravé vrcholy zpravidla obchází, my si kvůli keškám vyjdeme na vrchol Ropičky i ostatních kopců. Keškování se nám celý den velmi daří, netrávíme tím mnoho času, občas vidíme nápadné místo pro úkryt keše už zdálky i bez hintu.

Chata Ropička se mi moc líbí, je ze všech dnešních chat možná nejhezčí a dá se pěkně vyfotit. Otevřená sice není, ale vedle je bufet, sedět se dá venku na sluníčku, nebo ve stínu slunečníku. Také mají celkem přijatelné ceny, lákají mě třeba borůvkové knedlíky za 79 Kč, ale na oběd je ještě trochu brzy, je teprve krátce po desáté hodině.

Pak následuje kopec Lipí (902 m) s krásnou vyhlídkou na Lysou horu a Travný (údajně, podle nějakého pána, který nás potká), vyhlídka je přímo na červené značce, vrchol je možné opět zdolat pouze s malým odbočením od značené trasy. Nedívali jsme se chvíli do mapy, a tak jsme ani nevěděli, že jsme právě minuli Lipí, zjistili jsme to až u další chaty – Kotař, kde jsem si dala polévku a táta se zatím podíval do mapy. Pak se tedy kousek vracíme pro dvě kešky a po úspěšném odlovu pokračujeme po červené k vrcholu bez jména (snad Kotař – 861 m) a na Čupel (873 m), na obou vrcholech jsou další kešky ze série, na jednu nedosáhnu ze země, vyšplhám tedy na strom, jiná je v ptačí budce, jinak většina kešek je klasicky schovaná pod kameny u nějakého stromu.

Mezi Kotařem a Čupelem odbočíme ze značky a vydáme se kolmo na vrstevnice, tedy příkře dolů ze svahu za další keší – Visutý vodopád. Táta správně poznamenává, že vody teď bude málo, takže to bude jenom pád a aby svoje slova stvrdil, v jednom nejpříkřejším místě spadne, naštěstí si neudělá nic vážného, odře si ruku a bude z toho pár modřin. Pak je na něm vidět, že mimo cesty už ho to tolik neláká, radši se vrátíme oklikou, ale pohodlněji.

Následuje hora Prašivá (843 m) a keška nedaleko pramene Lučina, musíme k ní slézt docela daleko ze svahu dolů, což je nepříjemné, ale tentokrát se to obejde bez pádů. Poslední horská chata, na které se dnes zastavíme, je chata Prašivá, vedle ní je krásný dřevěný kostelík ze 17. století. Ačkoli se neplatí vstupné, je tu dokonce průvodce, který nám o kostelu řekne pár informací. Na louce mezi chatou a kostelem posedávají turisté, nad hlavami létají paraglidisté.