13.6.2022
Po bezvadné noci strávené na skautské ubytovně v Tašovicích (100 Kč za nocleh + 35 Kč poplatek městu) vyrážím kolem půl deváté podél řeky Ohře ke Svatošským skalám. Užívám si sluníčka, podle předpovědi má pršet, takže jsem ráda, že zatím je to dobré. Na břehu řeky jsem zahlédla volavku.
Ohře
Volavka
U Svatošských skal jsou v řece balvany, připomíná mi to tam má milovaná Stvořidla. Svatošské skály znám také pod názvem Zkamenělá svatba, podle pověsti totiž Jan Svatoš slíbil slíbil vodní víle, že se nikdy neožení, slib však porušil, a tak zklamaná víla nechala celý svatební průvod zkamenět. Najdeme tady skály Nevěsta, Ženich, Muzikanti, Tchýně, Tchán a další názvy skal související se svatbou.
Pohled na skály od restaurace Jan Svatoš je moc pěkný, ale já se hlavně těším, až vylezu někam nahoru a užiju si výhled ze skal. Viděla jsem tento výhled na vizitce, kterou jsem si koupila už v Karlových Varech, vypadá to, že je to focené ze skály zvané Zámek, to je ta nejvíc na východě a protože jsem tu dopoledne, je to příznivé místo pro focení. Nevede tam ale žádná značená cesta, takže je trochu oříšek přijít na to, kudy nahoru. Zkouším to třikrát, než se mi povede najít aspoň jakž takž dobrý přístup, lepší cestu pak najdu ze skal dolů. Stálo to za to, je to jedno z nejhezčích míst celého pětidenního výletu a možná nejhezčí chvíle, kdy se cítím opravdu spokojená.
Pohled na skály zdola
Výhled ze skály Zámek
Strávím tam docela dlouhou chvíli, ještě si chci udělat na skále piknik a když vytáhnu jídlo z batohu, začne pršet. Přitom mrak nade mnou je maličký a letí rychle, říkám si, že ani nemá cenu vytahovat pláštěnku, že to určitě během chvilky přejde, ale za chvíli už mám mokrá záda, a tak pláštěnku přece jen z batohu vydoluju, skoro mi ani nestihne zmoknout a už přestává pršet a znovu se ukazuje sluníčko. Vyjdu opět na skálu, ale jak je mokrá, uklouznu a odřu si koleno a loket. Ani to mi však příjemný pocit z tohoto místa nemůže pokazit.
Pak se vydám na další cestu. Ujdu po modré značce asi jen 1,5 km a už zase odbočuji, a to ke skále zvané Strážce, vypadá totiž z určitého úhlu jako lidská hlava.
Strážce
Další odbočku si udělám na Jeskynní vyhlídku, je tu velký meandr a místo podél řeky se dá přejít napříč po pěšince vedoucí trochu vzhůru a když už jsem nastoupala nějaké ty výškové metry, nevadí mi zajít ještě na vyhlídku.
Výhled z Jeskynní vyhlídky
Pak scházím kolem usedlosti Na Skalách, minula jsem tak pramen Hořčička, název ale napovídá, že bych odtamtud stejně nechtěla čerpat zásoby vody. Navíc si ze skautské ubytovny nesu dostatek vody kohoutkové. U všech těch skal jsem se dost zdržela, chtěla jsem být v Lokti tak kolem poledne a teď se snažím jít rychle, abych tam byla aspoň ve dvě. V infocentru si koupím vizitku, orazítkuji záznamník Hradník a u hradu pak koupím vstupenku na samostatnou prohlídku. Původně jsem chtěla jít na prohlídku s průvodcem, ale nejbližší je až ve čtyři a tak dlouho se mi nechce čekat, mám ještě spoustu plánů a chci nějak rozumně odjet do Krušných hor. Vstupné 125 Kč mi připadá docela nízké v porovnání s jinými hrady této velikosti.
Černá věž
Kostelní ulice
Nádvoří hradu Loket
Ačkoli jsou na hradě šipky "Směr prohlídky", není mi úplně jasné, jaký je správný postup, těch šipek by mohli klidně ještě pár přidat. Mapka je taky fajn, ale nejsou tam rozkreslena podlaží. Rozhodla jsem se projít nejdřív všechno v nejvyšších patrech, pak první patro, přízemí a podzemí. Ale pak jsem tohle pravidlo porušila, když jsem přišla blíž k věži – určitě bude lepší navštívit věž a užít si výhled z ní, když je hezky, později může začít zase pršet.
Výhled z věže
Na hradě nejsou zařízené místnosti, jak by vypadaly v minulosti, ale je tam toho k vidění dost – hned na začátku výstavy nábytku – různé selské skříně a truhly, kolem věže sbírka zbraní, největší dojem na mě udělalo vězení a mučírna v podzemí, kde jsou pouštěny zvuky úpění a sténání pro navození atmosféry. A hlavně tolik informačních cedulí o šibenicích, o mučidlech a o trestech za zločiny, že kdybych si to chtěla všechno přečíst, strávím tam asi 8 hodin. Většinou si čtu jen nadpisy a kousek prvního odstavce, kouknu na obrázky a jdu dál. Bylo by to ohromně zajímavé, ale je toho prostě moc. Také se mi líbily hry a hádanky pro děti, ale ani u těch jsem se moc nezdržela, stejně jako jsem si nevyzkoušela psaní brkem, které je tu od začátku června (a možná jen dočasně). Strávila jsem tu neuvěřitelné dvě hodiny!
Po prohlídce hradu si udělám ještě krátkou procházku na vyhlídky ze skal za řekou. Na hrad je nejhezčí výhled asi z mostu, z vyhlídek mám pak jako na dlani celé staré městečko uzavřené meandrem Ohře.
Zkamenělá kláda nacházející se nedaleko mostu přes Ohři pod hradem, dřevo pochází z období před 21 mil. let a zkamenělo v důsledku sopečné erupce, kdy se bez přístupu vzduchu vysráží minerální látky z podzemních vod do buněčné sítě stromu
Hrad Loket a řeka Ohře
Výhled na městečko Loket
Potom se projdu po městských hradbách a k baště a zamířím do Nádražní ulice, nejdřív do obchodu a pak na autobus. Je to docela zajímavá cesta, aplikace Idos mi sdělila, že budu přestupovat v Chodově, ale řidič autobusu říká, že pak pojede dál do Nové Role, ale že je tam objížďka, takže nepojede do Božičan, nakonec tam ale kvůli dvěma pasažérům zajede a jednoho nebo dva odtamtud odveze a vrací se, takže máme trochu zpoždění, ale spoj do Nejdku stejně stihnu.
Následující den dovolené - Plešivec.