Železnými horami na kole

23.4.2020

na kole

Jak výlet začal, se dozvíte zde.

Vstávám už kolem půl šesté, ale brzy zjistím, že to bylo špatné rozhodnutí, při jízdě je mi zima na ruce a když zastavím a ruce si třením zahřívám, je mi za chvíli zima celkově, protože v nějakých 5-10°C se nedá moc postávat nebo dokonce sedět, a to ani na sluníčku, které už kolem šesté vychází, ale ještě nehřeje. Chtěla bych se zahřát jízdou, ale připadá mi, že jedu několik hodin pořád jen z kopce. Což bych jindy ocenila, ale dnes ráno mě to spíš štve. Když se pak podívám na graf převýšení, zjistím, že to byla skoro pravda – kromě malého stoupání od nádrže Seč II a k městu Seč, kam jsem odbočila omylem, je vidět, že další cesta vedla skoro jen dolů – z Kovářova do Hrbokova, odtamtud do Petříkovic, Liboměřic, Licibořic a Šiškovic. U Trpišovic chci odbočit do lesa a jet pomaleji po lesních cestách, což se mi splní, chvílemi v kamenitém terénu musím kolo i tlačit. Kvůli těžbě dřeva nemohu projet, kudy jsem plánovala, takže si tady zbytečně udělám malý okruh (viz mapa) a dostanu se zět na silnici, kde už jsem byla. Znovu vjedu do lesa a už bez problému se dostanu k rybníkům Čabrousek, Perný, Vilém a Hluboký a k vyhlídkové věži Na Chlumu, kde si konečně udělám pauzu na sluníčku, teď už se dá v klidu posedět a je teplo (je asi deset hodin dopoledne).

Z věže není vidět nijak daleko, jen mezi stromy tu a tam prosvítá nějaká střecha nebo kus kopce naproti. Rostou tady totiž staré duby a ty brání výhledu, pochopitelně by neměly být skáceny jen kvůli tomu, aby vyhlídka byla lepší.

Tato věž tu je od roku 2013, ale skoro stejná tu stávala už od přelomu 19. a 20. století, nechal ji tu vystavět zdejší kníže, měla sloužit jako pozorovatelna zvěře, ale také jako požární hláska.

Jedu po cyklotrase kolem kopce Hůra, ale za ní je zákaz vstupu do lesa z důvodu těžby dřeva a vidím tam nakladač dřeva, ke kterému se rozhodně nechci moc přiblížit i kdyby tam zákaz nebyl. Najdu možnost, jak zákaz objet ke Kočičímu hrádku a doufám, že podobných zákazů už moc nepotkám, protože tyhle lesní cesty nejsou moc pohodlné.

U Kočičího hrádku je několik maminek s dětmi, které jím mohou prolézat, zastavím tam jen na rychlé vyfocení této zajímavosti a zkontroluju mapu, abych zjistila, kudy mohu jet dál – pořád po modré značce, což je zároveň i trasa pro vozíčkáře – ale než uklidím telefon do batohu, už na mě útočí nemluvně a chroptí u toho jak nemocný medvěd. Než ke mně stačí dospět, je odchyceno a odneseno svou matkou a já mohu pokračovat.

Po všech těch lesních cestách už se zas těším na pořádné asfaltky a ráda bych si užila další sjezd, když teď už není tak zima. Tohle přání se mi brzy vyplní, z Deblova do Zbyhněvic a dál přes Janovice mi to jede nádherně. Je teprve krátce po poledni a zdá se mi, že mám nějak moc času, když jsem chtěla projet Heřmanovým Městcem a večer pozorovat západ slunce zase od zříceniny, tentokrát od Lichnice. takže nijak nespěchám a při průjezdu parkem u Heřmanova Městce se vyloženě flákám a kochám. Kvetou tu pod stromy pomněnky, pobíhají veverky a stromy samotné také stojí za povšimnutí, jsou tu cizokrajné druhy, po některých se plazí silné břečťany, fotím také prastarý dub s větvemi klesajícími až na zem:

Při výjezdu z parku jsem zjistila, že se jím nemá projíždět na kole, ale když jsem do něj vjížděla, zákazová cedule byla stržená, pochopila jsem ze zbytků písmen jen to, že je tam zakázáno volné pobíhání psů.

V mírném stoupání u Kostelce mě předjíždí dva starší cyklisté, připadám si pomalá a neschopná, až pak si všimnu, že mají elektrokola. Stejně se chci vydýchat, takže zastavím a užívám si krásnou okolní krajinu, třeba pampeliškovou louku a bezejmenný kopec na východ ode mě.

Projedu Třemošnicí a protože se mi jede neobvykle dobře, ještě nepospíchám s ukončením jízdy a projedu se dál rovinkami do Ronova nad Doubravou (tam jsem zajela omylem, chtěla jsem jet přes Mladotice, Kněžice a Zvěstovice).

Pokračování mého cyklovýletu najdete zde.