Hallstatt

29.8. - 30.8. 2020

Když přijedu vlakem do zastávky Hallstatt, jsem na druhé straně jezera, buď můžu jít pěšky 8 km nebo jet přívozem za 3 eura. Zvolím druhou variantu, ať toho dnes ještě dost stihnu vidět a navštívit. Je zataženo, ale neprší, takže si užiju první procházku Hallstattem. V infocentru si vezmu mapku, abych trefila ke kempu. Fotím se na Badesinselu a pohrávám si s myšlenkou vykoupat se, ale nemám plavky ani ručník a je kolem přece jen pár lidí a není zas tak moc teplo, abych musela do vody. Překvapuje mě, že se tady smí koupat – v horském jezeře, to není jako u nás na Šumavě.

V kempu jsem kolem 11 h, zatím se jen zapíšu, platí se až při odjezdu, za jednu noc to bude 11,50 Eur za člověka a 6 Eur za stan! To je víc než na některých chatách v horách! Tady si ale nikde nedovolím spát na divoko, to se smí jen nad hranicí lesa. Pro zakempování jsem i z toho důvodu, že se těším na odpočinkovou túru nalehko, večer budu moct odpočívat klidně od pěti nebo od šesti a ráno třeba do jedenácti.

Po obědě jdu na vyhlídku na jihu města a spontánně se pak rozhodnu odtamtud jít na horu Vorderer Hirlatz. Kilometrově je to krátké, ale s převýšením 1300 m, dostala bych se až do výšky 1934 m n. m. Během jedné hodiny vystoupám z 600 m do 1000 m n. m. A mám toho dost, zdá se mi to nebezpečné – příkrý svah, drolivé kamínky, utržená ocelová lana, ztrácející se cesta a mizerné značení. Takže mezi 13 h a 14 h stoupám a přesně hodinu mi pak zase zabere klesání. Ztratila jsem a zase našla svou bundu.

Když jsem zase dole u rozcestníku u kaple, všimnu si, že hodinu cesty odtud je vodopád a zamířím k němu. Jdu po krásné cestě Malerweg, většinu cesty jsem se šikovně vyhnula asfaltce a viděla krásné peřeje na Waldbachu.

Další vodopády jsou nedaleko na Waldbachu a vedle na potoce Lauterbach. Když jdu dolů směrem zpět k Hallstattu, začíná krápat a když jsem ve městě, pořádně už prší. Než se vrátím do kempu, rozhodnu se  zastavit v obchodě a koupit si nějaké dobroty, i když mám dost zásob jídla. Mám pak co dělat, abych puding, jogurt, ořechový závin a džus včas spotřebovala a nenesla zbytečně následující den na horu.

Celý večer strávím ve společenské místnosti v kempu, dobíjím telefon a čtečku, čtu, píšu dení, koukám do map a na předpovědi počasí... Následující den se vzbudím chvilku po šesté hodině, bečení ovcí se mi promítlo do snů a pak už se mi nedaří usnout. V 6:45 začínám potichu balit a bourat stan, jediný hluk, který způsobím, je jeho vyklepávání od vody. Dělám si velkou snídani, plánuji výšlap, suším i otírám stan a v 8 h zaplatím a odcházím z kempu. Začíná znovu pršet.

Nejdív se jdu podívat na typický pohlednicový výhled na Hallstatt. Ve tři čtvrtě na devět odpluje loď na druhý břeh, nestihla jsem ji a další pluje za dlouho, rozhodnu se tedy jít pěšky. Procházím kolem kempu, znovu se tam tedy zastavím - na záchod a bavím se tam s českými horolezci o počasí - říkají mi, že tam vidí "velký špatný", má pršet celý den a až do středy, tedy čtyři dny za sebou. A jak jsem se měla dál, se lze dočíst v článku Výstup na Hoher Sarstein.