Krkavčí skály a Roimund

5.11.2018

Vyjíždím z Liberce neobvykle brzy (6:42), protože jsem se brzo ráno vzbudila, tak proč toho nevyužít. Z vlaku pozoruji krásně růžově zbarvené mraky a pak si užívám také úžasné výhledy z oken na Kryštofovo Údolí a vystupuji v Křižanech.

První část trasy jsem zvolila k jihozápadu na Krkavčí skály, kam to jsou necelé 3 km, pak se budu vracet stejnou cestou a pokračovat k severozápadu po ještědském hřebeni. Je krásné podzimní počasí, na listopad spíš překvapivě teplo, když jdu většinu času jen v mikině, asi tak hodinu dokonce jen v tričku. Listí na stromech je žlutočervené, na návětrné straně kopců už jsou stromy holé.

Na skalách se napiju a trochu najím, čtu si o nich v geocachingu a pak plním podmínky pro Earthcache, nedaleko je i jedna tradiční. Výhled do kraje je dnes trochu zamlžený, navíc takhle ráno převážně proti slunci.

Potom se jdu podívat na Solvayův lom s Loupežnickou jeskyní, kde je schovaná krásná keška s loupežnickým pokladem a dokonce i s maličkým loupežníkem, který poklad hlídá. Řekla bych, že je to nejhezčí keška, jakou jsem tady v okolí Liberce zatím viděla.

Potom následuje nudnější úsek bez jakýchkoli zajímavostí a bez kešek. Na rozcestí s červenou značkou je kaple sv. Kryštofa, pak se jde do kopce přes Malý Vápenný, Zdislavský Špičák a Velký Vápenný (790 m) a ještě asi o kilometr dál odbočuji na žlutou, která mě dovede na zříceninu hradu Roimund. Z Velkého Vápenného se docela prudce klesá, na spadaném listí to pořádně klouže.

Potom přejdu na modrou značku, která mě dovede k silnici. Je to jen kilometr a jsem tam moc rychle, autobus mi jede až skoro za hodinu, takže stihnu ulovit ještě nedalekou multikeš, musím rychlou chůzí ujít asi kilometr po staré silnici a zase stejnou cestou zpět. Autobus bez problémů stihnu, mávám na něj, aby si mě všiml, opodál mě totiž stojí auto a řidič by si mohl myslet, že patřím k posádce auta... Pak mě chválí: "Ještě, že jste si mávla..." Do Liberce přijíždím asi o půl třetí.