14.10.2023
Ráno jsou pěkné červánky a protože mrholí a místy prosvítá mezi mraky slunce, objeví se i duha. Sbalíme ležení, ale necháme jednu velkou plachtu nataženou mezi trámy rozhledny a pod ní v klidu snídáme a čekáme, až přestane pršet. Probíráme různé možnosti, kam jít. Vzhledem k počasí kluci vzdávají přechod hor směrem na sever a rozhodnou se podívat se k pevnosti Hanička, mám radost, protože jdu stejným směrem.
Ranní výhled z rozhledny na Anenském vrchu - i s duhou
Dnešní trasa asi 13 km (začátek od Anenského vrchu k Haničce jsem zapomněla zaznamenat funkcí Stopař)
V lese někde mezi Anenským vrchem a Haničkou
Přizpůsobím tedy své plány a taktéž si zaplatím vstupné na prohlídku. Trvá hodinu (jsme tu mezi 11:00 a 12:00). Hned po vstupu máme chvilku na prohlídku jedné místnosti, která slouží jako muzeum, mrzí mě, že jsem si nestihla všechno prohlédnout detailněji než začal výklad. Historie Haničky mě také zajímá, takže věnuji pozornost průvodci (který je oblečen nejspíš jako voják za 2. sv. Války).
Tank před vstupem do muzea
Tvrz byla stavěna jako součást obranného systému proti rozpínajícímu se Německu v letech 1936-1938, nebyla však dokončena, kvůli Mnichovské dohodě museli vojáci tyto objekty opustit a území připadlo Německu. Náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Tolik peněz, tolik úsilí se vydává na válčení a obranu a obyčejní lidé pak neměli skoro co jíst… Tak zbytečné… Ale zpět k faktům:
Tvrz Hanička se skládala ze šesti objeků, propojených 1,5 km chodeb a mělo tam být umístěno 426 mužů. Sály měly pojmout tolik munice a dalších zásob, aby byl možný boj i po dobu několika měsíců v obklíčení. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu. Momentálně je všude kolem les, zajímalo by mě, jak to tu vypadalo tenkrát, jestli bylo vidět do vzdálenosti 12 km do všech stran.
V období okupace byly některé z objektů ostřelovány německým dělostřelectvem. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože. Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropních desek objektů, které pak odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc, než Němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam. Od roku 1968 se na Haničce začalo s prohlídkami pro veřejnost.
Tvrz Hanička zvenčí, střílny
Novodobé úpravy Haničky započaly v roce 1979 pod krycím názvem Objekt Kahan. Šlo o přebudování Haničky na protiatomový kryt. Podzemí bylo postupně vybavováno novodobými technologiemi, povrchové objekty byly upravovány a některé následně zaváženy. Zavezení objektů mělo zvýšit hermetické uzavření od okolního světa. Práce zde pokračují i po roce 1989 až do roku 1993, kdy se definitivně zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových poplatníků, nikdy nebyla dokončena. Další vyplýtvané peníze na nikdy nepoužitou stavbu. Aspoň že teď je využívaná jako muzeum. Informace čerpány z webové stránky: http://www.hanicka.cz/historie-tvrze
Podíváme se do chodeb a několika místností, nejzajímavější mi připadá místnost pro nocleh vojáků, ošetřovna a místnost na rozvod studené vody. Líbí se mi promítání chybějící houfnice, vypadá to jako by tam skutečně byla.
Ošetřovna
Další cesta po červeně značené cestě není moc zajímavá. Zpestřujeme si ji prohlížením řopíků. Moc se mi pak líbí u řeky, u Zemské brány, kde končíme naše putování přes Orlické hory.
Jeden z mnoha řopíků
Divoká Orlice pod Pašeráckou lávkou