3.12.2019
Inspirací pro tento výlet mi byla internetová stránka www.vrcholovka.cz, kde si od letošního října značím vrcholy, na které jsem vystoupala. Zjistila jsem v mapě, jak málo vrcholků Krkonoš jsem zatím navštívila a rozhodla se, že s tím něco udělám. Zvolila jsem přechod po tomhle hřebeni, protože Špindlerův Mlýn a Vrchlabí jsou docela dobře dostupné vlakem a autobusem. Je to z Liberce daleko, takže vstávám v 3:15 a ve 4 h ráno odjíždím do Staré Paky, kam to trvá asi hodinu a půl, a tak se ještě trochu prospím ve vlaku, pak mě čekají dva přestupy a jsem ve Vrchlabí, kde se mohou rozhodnout, jestli jít nejdřív na Žalý nebo dojet až do Špindlerova Mlýna a vystoupat nejdřív na Medvědín. Rozhodnu se pokračovat dál autobusem a ten mě kolem sedmé ranní vyplivne ve Špindlu. Hustě sněží, ještě je šero a moc pozitivně na mě začátek túry nepůsobí.
Stoupám zvolna na Horní Mísečky, přestává sněžit a chvílemi se ukáže i sluníčko. Co je však mrzuté - zjistila jsem, že jsem zapomněla doma kartu do foťáku, když jsem z ní před dvěma dny kopírovala fotky do počítače. Udělám tedy nějaké fotky aspoň na telefon, i když jinak se tomu bráním, většinou nejsou moc kvalitní, i když za hezkého počasí to ujde.
Stoupání na Medvědín je příjemné, ani se nezadýchám, a to už mám za sebou skoro 500 m převýšení. Na Medvědíně působí hluk a zhoršenou viditelnost několik sněhových děl, ale přesto se mi tam docela líbí. Výhledy jsou daleké, zatím nikde žádní lyžaři ani běžkaři, kterých tu později v zimě určitě budou spousty. Moc se mi líbí také obrovský nápis Medvědín.
Výhled k jihu při výstupu na Medvědín
Z následujícího vrcholu - Černá skála - není vůbec žádný výhled a z Šeřína nic moc. Aspoň že jsou tam ty skály jako takové malé zpestření, jinak jdu stále lesem a nic moc zajímavého tam není. Dívám se na stopy ve sněhu a odhaduji, co by mohly být ty větší stopy kopýtek, jestli jelen nebo kanec, poznám jen, že je to mnohem větší než srnčí stopa.
Ze Šeřína se prudčeji klesá na rozcestí Rovinka, je tam i chata, nyní zavřená a přístřešek, kde si ráda na chvíli sednu a napiju se čaje. Potom mě čeká ještě stoupání na Janský vrch a na Zadní Žalý, už jsem z toho nějak unavená, možná se projevuje nedostatek spánku, možná i náročnější chůze sněhem, kterého na cestách leží asi 10 cm. Vzala jsem si sebou dnes do batohu i mačky, kdyby někde byl led na cestách, ale vůbec je nepoužiju.
Při výstupu na Zadní Žalý se mi líbí výhledy k severu, z Předního Žalého výhledy nejsou, rozhledna je zavřená (otevřena je jen o víkendech a dnes je úterý).
Zbývá mi asi 7,5 km a hodina a půl do odjezdu vlaku, takže přidám do kroku a dolů k silnici na křižovatce s vtipným názvem Křížovky docela pospíchám. Potom už se mi zdá, že mám dobrý čas a dopřeji si pohodovější chůzi, zrychlím zase ve Vrchlabí a vlak stihnu s desetiminutovou rezervou.