25.2.2022
Mám možná už poslední příležitost vyrazit letos na běžky, sněhu pomalu ubývá, takže jsem se rozhodla splnit si jeden plán ze začátku zimy, a to je vyrazit na Nekras a na Slovanku, dokud tam ještě nějaký sníh je.
Jedu autobusem do Bedřichova, jsem tam kolem 8 h a protože je mi zima, vyrazím celkem rychlým tempem po jednosměrné stopě na rozcestí Valešovka a pak nejkratší cestou na vrchol Nekras. Když zastavím, abych se podívala na časy vítězů Jizerské 50, anebo když se koukám do mapy, přimrzá mi sníh na běžky a tvoří na nich silné vrstvy, které jen obtížně seškrábu. Snažím se tedy nezastavovat. Podle teploměru u stadionu jsou 3°C, pocitově mi připadá, že je pod nulou a moc si tu jízdu zpočátku neužívám.
Socha lyžaře v Bedřichově
Nově rekonstruovaná Královka
Kolem Královky bývá hodně lidí, ale jsem tu ještě docela brzo ráno a je všední den, takže dneska je tu klid. Ani nevím, jestli to tu funguje jako restaurace pro obyčejné pocestné, nebo jen jako hotel s restaurací pro své hosty. Každopádně to působí velmi luxusně a asi bych se styděla zajít si tam na limču nebo čaj a říct si o razítko... :) Takže jen obvyklá fotka na Vrcholovku (kopec se jmenuje Nekras) a jedu dál. Chvílema už mezi mraky vykukuje sluníčko, tak je mi veseleji.
Cestu mezi Královkou a Hraběticemi mám ráda, je to jedna z mála možností, kam vyrazit v Jizerkách na běžky za výhledy, je vidět Vysoký hřeben nad Bedřichovem (sjezdovky), Ještěd, Jablonec, Černá Studnice...
V Hraběticích zavzpomínám na lyžařský výcvik, někde tady jsme byli ubytovaní, vzpomínám si, že u kapličky jsme pomáhali vytlačit náš autobus, který tam zapadl do sněhu a taky na sjezdovky Severáku si trochu pamatuji.
Běžkařská trasa pokračuje po hřebeni nad dvěma vleky Skiareálu Severák, přemýšlím, jestli na Slovanku dojít po silnici nebo po běžkařských trasách podle mapy (velkým obloukem ji obejít a vyjít na ni z druhé strany), nakonec jdu lesem vedle silnice, běžky se neboří a ani to stoupání není tak příkré, abych to nezvládla.
Bývalá kaplička v Hraběticích, nyní stánek s občerstvením
Pod lesem je ohrada s několika koňmi a dokonce jedním velbloudem
Sundám běžky a ještě předtím, než půjdu na rozhlednu, přečtu si informace na naučných tabulích. Rozhledna je vysoká 14 m, byla postavena společným úsilím tří sekcí Německého horského spolku v roce 1887 a jedná se tak o nejstarší železnou rozhlednu v ČR. Rozhledna byla slavnostně otevřena dne 14. srpna 1887 a na slavnost dorazilo neuvěřitelných 5 000 návštěvníků. Na dobrovolném vstupném se vybrala částka vyšší, než kolik stála samotná výstavba. Většina získaných peněz šla do fondu na budoucí údržbu věže. Po roce 1945 zůstala rozhledna nadále přístupná, ale zanedbávala se její pravidelná údržba. Kovová konstrukce postupně zrezla a koncem 80. let už na ni byl povolen vstup pouze na vlastní nebezpečí. V roce 1994 byla dokonce podána žádost o její zbourání. Naštěstí se ji nakonec podařilo zachránit, rozhledna se stala kulturní památkou a v roce 2000 byla rekonstruována.
Zdroj informací: https://www.lucany.cz/turistika/rozhledna-slovanka/
Rozhledna a chata Slovanka
Potom sjíždím po Maxovském hřbetě k jihovýchodu, musím hodně plužit, sníh je tu zmrzlý a není to snadné, dokonce na chvíli uvažuji o sundání běžek. Sjezd se mi podaří, ale minula jsem křižovatku, věděla jsem, že mám jet doleva, ale místo, abych zatočila ostře doleva zpět k Severáku, jela jsem jen mírně vlevo k silnici u Karlova. Tam si dám v turistickém přístřešku svačinu a podívám se do mapy a přijdu na to. Když už jsem tady, rozhodnu se popojet ještě trochu tímto směrem a navštívit další vrchol - Maxovský vrch. Pak se vrátím ke Královce a přestože trochu pospíchám na autobus, dovolím si cestu si nepatrně prodloužit, abych se podívala na Prezidentskou chatu, kterou si vůbec nepamatuji. Je moc hezká, někdy se možná podívám i dovnitř.
Výhled k Ještědu
Prezidentská chata