29.5.2022
Výlet jsme započali ve Sloupu v Čechách, tomu se ale nyní věnovat nebudu a rovnou se posunu asi o pět kilometrů dál. Prošli jsme okolo Šišáku a po žluté značce zamířili k obci Svitava. Když jsme vyšli z lesa, užili jsme si výhledy, ve zbytku dne se už dálkami kochat nebudeme.
Kostel ve Sloupu
Výhled na Brnišťský vrch a Ještěd
Ortel
Ve Svitavě odbočíme doprava a dojdeme do údolí Svitavky, kde se podíváme do podzemních chodeb Pusté kostely. Vytesané prostory s několika sloupy si pořádně prohlédneme, než vyrazíme k dalším zajímavostem. Kdy a z jakého důvodu to tu bylo vytvořeno? Na tyto otázky odpoví následující text, částečně převzatý ze stránky luzicke-hory.cz.
V údolí Svitávky stály dvě brusírny zrcadel, jedna se jmenovala Velenická, kolem té pak půjdeme, a druhá Rabštejn. Velenickou brusírnu nechal v roce 1767 postavit hrabě Kinský. Je to dlouhá kamenná budova s hrázděným patrem, ve které byly kromě výrobních dílen také byty pro správce a hlídače. K výrobě zrcadel sloužilo osm leštících stolů, poháněných důmyslně postaveným strojem na vodní pohon. Voda se do továrny přiváděla ve skále vytesaným tunelem, který byl asi třikrát dražší než samotná tovární budova i se stroji. Továrna Rabštejn byla postavena téměř o sto let později a obě fungovaly až do 30. let 20. stol.
K broušení skla se používal písek těžený v několika podzemních lomech - dnešní Pusté kostely a Pekelné doly. Potřebné čtyři druhy písku o různé zrnitosti se získávaly plavením písku, vytěženého z asi 1,5 m mocné vrstvy pískovce, který byl pro tento účel zvlášť vhodný. V průběhu těžby, trvající okolo 150 let, byly do pískovcových skal vyhloubeny tyto rozsáhlé, labyrintům podobné podzemní prostory s klenutým stropem, zajištěným proti zřícení mohutnými skalními pilíři.
Pusté kostely
Další bod našeho dnešního programu je prozkoumání bývalého náhonu k brusírně. Vcházíme dovnitř portálem s vytesaným letopočtem 1848, doprava se dá jít asi 90 m, kde z chodby vedou úzkou průrvou schůdky na povrch, vodní náhon pokračoval nízkým vyzděným propustkem pod silnicí k bývalé Velenické zrcadlárně. Když se dáme doleva, chodba nás přivede do mohutné prostory se širokým portálem, který byl částečně zasypán, ale nyní je jím možno opět procházet. Z hlavního tunelu odbočuje částečně zasypaná boční chodba, která se asi po 20 m vrací obloukem k hlavní chodbě. Ještě se dá jít tunelem kousek dále a vylézt jiným východem o něco severněji. Celkem je chodba dlouhá asi 200 m.
Východ z náhonu
Pohled zvenčí na část, kde došlo ke skalnímu řícení
Po návratu k silnici se rozhodujeme, zda navštívit ještě Pekelné doly, nebo ne. Kdysi jsem tam už byla, takže nakonec dovnitř nejdeme (platí se asi 50 Kč vstupné). V Pekelných dolech se natáčela oblíbená pohádka S čerty nejsou žerty.
Pak zamíříme k poslední dnešní zajímavosti. Přejdeme most přes Svitávku a nádherným hájkem se přiblížíme k Medvědímu kempu. Je tam ohniště, totem a hlavně útulný převis s druhým ohništěm a lavicemi a se spoustou místa na přespání. Dokonce je tam vytesaná místnost se zakrytými okny a podlahou vystlanou slámou.
Háj
Totem
Medvědí kemp - ohniště pod převisem
Medvědí kemp - útulné ubytování
Přes tvrziště Výrov pokračujeme k jihu, připojíme se na žlutě značenou cestu a dojdeme do Lasvic. Na konci vsi se schováváme před deštěm pod mohutným stromem a než promokneme, zastaví u nás auto, jehož řidič nám nabídne odvoz do Zákup, což s díky přijímáme. V Zákupech hledáme, kam si sednout a počkat na vlak, hostinec U Vlků je plný, zato Snack bar vedle infocentra, který jsem si vyhlédla hned na začátku, nás nezklame. Pochutnáme si tam na řeckém nápoji Ouzo.