Tête de la Tronche

9.7.2022

Tuhle túru jsem šla během zájezdu Tour du Mont Blanc s CK Alpina a byl to náš pátý den, takže jsme v polovině dovolené. Začátek dovolené najdete zde, případně se můžete podívat na včerejší túru zde a pokud si budete chtít přečíst pokračování, na konci článku je odkaz na ten následující (jako ostatně u všech článků, které mají pokračování).

Po snídani nás veze autobus z kempu na start výletu – do Courmayeru. Dneska jsme měli oproti jiným dnům velkou výhodu – nemuseli jsme ráno bourat stan a večer ho nemusíme stavět. Dneska jdeme okružní trasu a máme tedy dva noclehy na stejném místě.

Protože hrozí odpolední bouřka, rozdělíme se na dvě party – „Rychlíky“ a „Kochače,“ já jdu s první partou celý okruh a vyrážíme svižným tempem směrem k osadám Trappa a Tsapy, druhá parta jde k chatě Bertone a pak třeba i na kopce – podle počasí.

První prudké stoupání je hned za Tsapy, druhé pak na vrchol Tête de la Tronche (2 584 m n. m.). Ve vesnici nasadil průvodce vražedné tempo, řekla bych, že proto, aby z naší skupinky odpadly „slabší kusy,“ což se skutečně stane, i na mě je to trochu moc, ale říkám si, že tohle nevydrží celou dobu, a tak si v duchu trochu zanadávám, ale pospíchám za ostatními. Samozřejmě chápu, že potřebujeme být na vrcholku dřív, než začne případná bouřka, ale tohle je podle mě přehnané. Myslím, že by stačilo jít bez obvyklých delších pauz a bez focení každé kytičky. Jakmile vyjdeme z města, skutečně trochu zvolníme, nejsem sama, kdo je mírně nakrknutý, jedna z dívek sundá batoh ze zad a vytáhne lahev na pití se slovy „ne všichni mají ty hadičky s vodou rovnou do pusy“, tak zastavím s ní a udělám si taky občerstvovací pauzu.

Za tím prvním stoupáním si děláme všichni delší pauzu, sním si sladkou tyčku a vyfotím první obrázek a pak jdu napřed (vadí mi pospíchat a pak patnáct minut sedět, to radši pomaleji jít celou dobu), nejsem sama, většina žen to udělá stejně.

Následuje asi kilometr skoro po vrstevnici a pak další stoupání, které je dlouhé taky cca kilometr do sedla Col Sapin a pak už jen krátký výšvih na vrchol, posledních 100 výškových metrů. Cestou jsme potkali chlapíky, kteří tady opravují cestu, trochu si s nimi anglicko-italsky popovídáme.

Na vrcholu Tête de la Tronche uděláme skupinovou fotku (je nás tu deset) a obědovou pauzu. Pořád je krásné počasí a vůbec to nevypadá, že by se mělo pokazit. A i kdyby ano, nebude to už moc vadit, jdeme po hřebínku stále dolů, k chatě je to jen asi tři kilometry a pak už bychom byli v bezpečí i za bouřky, akorát by bylo nepříjemné, kdybychom museli od chaty za deště klouzat prudce dolů do Courmayeru.

Když z vrcholu odcházíme, potkáváme i některé „Kochače“ s jednou ze dvou průvodkyň, rozhodli se, že také zvládnou obejít celý ten okruh, když je nakonec tak pěkně. Druhý vrcholek Mont de la Saxe (2 346 m n. m.) zvládlo dalších pár Alpiňáků a někteří došli jen k chatě a za ni na vyhlídku a stačilo jim to.

V Courmayeru jsem asi v 15:40, kdy odjíždí náš autobus poprvé s několika zájemci (kdyby pršelo, pokusila bych se ho stihnout, takhle není kam spěchat). Projdu se městem, posedím v parku a pak odjíždíme v 18:00. Ještě jsem si chtěla jít něco vyfotit a potkala jsem na přechodu přes silnici ostatní, ještě že na mě zavolali: „Ty nejedeš?“ „To už je tolik hodin? No jo, tak jedu.“

Další část dovolené je popsána tady.