Údolí Dalejského potoka

17.2.2024

Vyrážím na výlet, který je zároveň turistickým pochodem. Start je u zastávky metra Luka (jinak by dávalo větší smysl jet až na Stodůlky a pěšky vycházet odtamtud), kde se potkám s ostatními turisty. Jdeme na západ k osadě Chaby, kde se rozdělíme, část pokračuje na Třebonice a část jde zkratkou historickou krteňskou cestou, sejdeme se u kostela sv. Jana a Pavla, který kdysi vévodil dnes už zaniklé vsi Krteň.

Projdeme Řeporyje, kde je začátek naučné stezky Údolím Dalejského potoka, kde si užívám pohled na skály (hlavně v bývalých lomech). První taková zastávka je u Placaté skály, která je součástí NPP Dalejský profil.

U bývalého Trunečkova mlýna se rozděluje NS a cyklotrasa, jsme rádi, že jdeme do kopce, protože níže položená cesta je blátivá a plná kaluží. Bahnu se ale ani my nevyhneme, místy nevíme, kudy jít, abychom s kopce spíš nesjeli. Zanedlouho jsme u lomu Mušlovka a odbočíme kolem bývalé vápenky a přes koleje k tunelu u lomu Požáry II, kam nás vede multikeš a objevíme tak další krásné místo, zřejmě součást bývalého lomu.

Podíváme se pod skalní stěnu i nahoru na ni (opět klouzavou bahnitou cestou) a užíváme si i pár chvil, kdy svítí slunce, což je teď v únoru velká vzácnost.

Vracíme se na NS a od lomu Mušlovka pokračujeme k Černému lomu, pro milovníky skal je to tu malý ráj, jaký jsem od výletu v Praze nečekala (trasu plánovali rodiče, nechala jsem se vést). Potkáváme dvojici s geologickým kladívkem, jak se přehrabuje v kamenech vedle cesty a ptáme se, co se tam dá najít. Pán nám ukazuje kámen se zkamenělinou částí lilijice. Jinak se tu také hojně nachází schránky ramenonožců (to, čemu obyčejně říkáme mušle). Hezky popsáno je to třeba zde: http://www.geology.cz/svet-geologie/vylety/vylety/vychazka_PRAHA_prokopske_dalejske_web.pdf

Opouštíme NPP Dalejský profil, radost nám dělá chůze po asfaltce, což je docela nezvyklé, jindy se radujeme z vyšlapaných pěšinek, ale když je dnes tak mokro, je to naopak. Za zastávkou Praha-Holyně přicházíme k další chráněné oblasti – PR Prokopské údolí, kde je úžasný Červený lom. Láká mě nakouknout do malé jeskyně hned na začátku, ale rozmyslím si to, když vidím uklouzaný sešup o dobré 3-4 m. Zkusíme to obejít jinudy, ale je to stejně příkrý svah, takže nakonec zůstaneme na značené stezce. U skupiny plastik Bojiště se rozloučíme se skalami a podél Prokopského potoka zamíříme k severu.

Dostaneme se k retenční nádrži Asuán, pak k Nepomuckému a Stodůleckému rybníku a do cíle pochodu v restauraci Mlejn. Pak už spěchám na metro a ve Vysočanech na vlak, mám to tak akorát, zbylo mi jen deset minut, trochu mě mrzí, že jsme víc nestihli prozkoumat další zajímavosti poslední části pochodu, ale to nejzajímavější jsme si užili pořádně.