Jestřebí hory

31.7. - 1.8.2019

Ani jsem to neplánovala a dostala jsem v práci souvislé šestidenní volno, toho se musí využít k nějakému delšímu výletu. Rozhodla jsem se prozkoumat Jestřebí hory a dojít pěšky až do Krkonoš. Ve středu jsem vyrazila z Liberce vlakem v šest hodin ráno a trochu si dělala starosti, jestli mi bude platit jízdenka zakoupená přes internet i v autobuse z Hradce Králové do Náchoda, nebyla jsem si jistá, jestli to je výlukový autobus nebo z jakého důvodu mi systém ČD dovolil koupit jízdenku na autobus. Všechno proběhlo hladce, měli jsme sice 15 minut zpoždění, ale vlak do Hronova (směr Broumov) počkal.

V Hronově se mi celkem líbilo, vyfotila jsem si rodný dům Jiráska, ale i tak jsem se těšila, až vypadnu z civilizace do přírody. Mé nadšení hned z kraje zchladilo prudší stoupání, ale byla jsem ráda, že se aspoň znovu objevila červená značka, která byla na jednom kusu cesty zamalovaná. Na mapě bylo zaznamenáno křížení dvou červených značek, tak jednu z nich asi radši zrušili a vedli jinudy.

Po vystoupání prvního kopce si užívám přírodu - květnaté louky s cvrčením kobylek a příjemnou polňačku, na které není slyšet moje ťukání turistických holí. Udělám pár fotek a rozhodnu se také pro první větší pauzu, a to právě na místě, které jsem si fotila. Podle slunce se snažím určit, na které hory asi koukám - na východě by měly být kopce Broumovska, na jihovýchodě snad Orlické hory.

Cestou jsou všude bunkry (ty malé řopíky i pár větších), dalším zpestřením cesty jsou maliny, kterých je tu opravdu spousta a jejich zobání mě trochu zdrží, takže do dnešního cíle se dostanu později, než jsem čekala. Přemýšlím, kde přečkám hrozící déšť, u bunkrů by to šlo, jsou tam docela pěkné výklenky. Přístřešek na rozcestí Maternice by k tomu byl příhodný, ale zatím ještě neprší, takže pokračuji dál.

V Odolově je pěkná autobusová zastávka, ale stále to vypadá, že pršet snad ani nakonec nezačne, jdu dál. Cestou jsem ulovila pár hezkých jednoduchých kešek a podívala se na Kryštofovy kameny, výhled nic moc, ale je to jediná zajímavost na trase, která je jinak celkem nudná, skoro pořád jednotvárně lesem...

Z Odolova pokračuji přes vrch Kolčarka, s malou odbočkou ke kapličce. Začíná pršet, schovávám se v posedu. Po chvíli si ale všimnu vosího hnízda pod lavičkou, vosy si všimnou mě, a tak jdu zase dál, stejně už neprší. Taky jsem měla trochu strach, že se mnou posed spadne, když bude silný vítr. Při dalším poprchávání si stavím stan z ponča (spíš kvůli nácviku, jak to udělat v případě skutečné potřeby, protože tenhle deštík se dá přečkat pod stromem nebo prostě jít s pončem na sobě.

Dalším zpestřením cesty je skála u Bílého kůlu (kóta 714 m s výhledem), je tam keška a musí se k ní kousek slézt dolů a vylézt zase nahoru v příkrém svahu. Nedaleko vrcholu Žaltman je Loupežnická sluj loupežníka Lotranda.

Na Žaltmanu je rozhledna, dá se na ni vylézt kdykoli, bezplatně. Už se trochu šeří, chci ještě dneska stihnout dobrat vodu u studánky a pak přejít k Markoušovické rozhledně, ale když vidím otevřenou Jestřebí boudu, neodolám a nakouknu ke vchodu. Zrovna tam někdo je, tak se ptám, jestli je otevřeno. "To záleží, co byste ráda," dostane se mi odpovědi. Řeknu si tedy jen o doplnění vody do lahve. Tak to prý jo, i pití je, jen nabídka jídel je omezená. Uvnitř sedí asi čtyři lidi a obsluha nikde, tedy než se zvedne jeden z těch čtyř a zeptá se, co to bude. Opakuji žádost o vodu a říkám, že bych si i něco koupila, ale nemám hotovost a kartou tady asi platit nejde? Nejde. Dostanu zadarmo bramboračku. Nabízí mi i malinovku a jablko, to už odmítám, protože si připadám provinile. Divím se, jak jsou na mě hodní, odpoví mi, že jsou taky turisté.

Dva kilometry k Markoušovické rozhledně se vlečou, už mě všechno bolí a jsem celkově unavená. Rozhodnu se vylézt nahoru s batohem a spát na rozhledně místo v přístřešku na zemi. Snad nebude moc foukat vítr. Dělám si větrolam z ponča přehozeného přes zábradlí.

O něco dál je Krausova vyhlídka a úžasné Medvědí doupě, to rozhodně stojí za prozkoumání, je to asi deset metrů dlouhá jeskyňka, vypadá jako uměle vyhloubená, ale proč by to kdo dělal?