Klínovec

Vyšlo mi hezké počasí, raduji se, jak mi to pěkně vychází, až do chvíle, kdy se začne prudčeji stoupat lesem po cestičce přes kořeny a já si pomyslím "teď musím začít pořádně bouchat holema, ať to odsejpá..." a uvědomím si, že nemám čím bouchat, turistické hole jsem musela někde zapomenout. Tak honem vzpomenout, kde by to mohlo být a zvážit, jestli má smysl se vracet. Docela pospíchám, dneska už jedu vlakem domů a zítra musím do práce. Ale když nebudu stíhat, můžu vynechat pár plánovaných odboček a zastávek. No co, kdyžtak se sem někdy mohu zase podívat, cena jízdenek je asi nižší než cena nových holí. Ukryji tedy krosnu v lese, uložím si místo, kde ji nechávám, do map a utíkám zpátky. Nejdřív se zastavím na Boží vyhlídce, jestli neleží hole tam, ale myslím si, že tam bych je nepoložila. Taky že ne. Takže běžím z kopce až do Božího daru, kde se podívám k lavičce, kde jsem snídala a do pekárny, kde jsem možná hole opřela, abych mohla zaplatit. Nakonec jdu do IC a paní mě hned pozná a než stihnu cokoli říct, nadšeně na mě volá, jestli se vracím pro ty hole a z jaké dálky? Tak poděkuji a šup šup zpět, do kopce už neběžím.

Brzy jsem na Klínovci. Oproti ostatním rozhlednám, které jsem při svém putování Krušnými horami navštívila, mě nepříjemně překvapí cena 50 Kč, ale radost mi nahoře udělají popisky výhledů a audioprůvodce o zajímavostech v okolí.