Nedvězí

Tohle je druhý den výletu, pokud si chcete přečíst začátek, klikněte sem. Najdete tam i mapu výletu.

5.5.2024

Vstávám kolem půl sedmé, nechám vyschnout věci (rosy moc nepadalo, tráva je suchá), nasnídám se a kolem osmé vyrážím k Dubé. Dochází mi voda, tak doufám, že v Dubé ji seženu. Jdu kolem kaple sv. Barbory, pak osadou Malý Mlýnek, kde je několik rozpadajících se domů, smutný to pohled… V Dubé se mi líbí skalní sklípky a jsem nadšená z Mariánského pramene - nejen že teče, ale takovým silným proudem, jaký se hned tak nevidí. Než doberu dvě lahve vody a odejdu, přijedou tři auta a lidé vystupují a plní své lahve a kanystry. Aspoň si mohu být jistá, že tato voda je pitná, není to tu totiž napsané. Když už jsem tady, projdu se po městě a koupím si něco dobrého ve večerce. Pak se zajdu podívat k bývalé sušárně chmele.

Mariánský pramen

Bývalá sušárna chmele

Dvířka jednoho skalního sklepa v Dubé

Jdu po červené značce PR Mokřady horní Liběchovky, očima pátrám se po prstnatcích nebo upolínech, ale žádnou zajímavou kytku nenajdu. Aspoň jsem si udělala radost jednoduchou keškou.

Pokračuji přes Dražejov, před Nedvězím odbočím na Řipskou vyhlídku a ke skalnímu oknu (jen o 80 m dál a na druhou stranu od silnice).

Skály u Dražejova

Řipská vyhlídka

Skalní okno

Otakárek fenyklový

U Nedvězí se marně pokouším o další keše a pak stoupám na vrchol, odkud je 360° výhled. Poznávám Říp, České Středohoří, Vlhošť, Ronov, Sedlo, Klíč a další kopce Lužických hor, Ralsko a Bezděz a také Starý Berštejn a koukám, kudy jsem asi všude šla. Pozoruji otakárka, asi pět minut si říkám, že si snad nikde nesedne, ale kdoví, třeba se i motýl unaví… a mám štěstí, zapózuje mi před foťákem. Pak se honí s dalším otakárkem a než je zkusím pronásledovat, přichází nějací lidé, tak už přestanu pobíhat sem a tam a jen se opět kochám výhledy. Když si všimnu, že ti příchozí si něco čtou na tom prkně, co je mezi tyčkami, dojde mi, že jsou tam obrázky s popisky kopců a jdu si je také z obou stran prohlédnout.

Výhled z Nedvězí

Sejdu na severní straně kopce, chtěla jsem se podívat k symbolickému hřbitovu horolezců, ale zapomněla jsem. Jdu pak dlouho po zelené značce, asi po kilometru jsou tam spadlé stromy, které podlézám a obcházím. Když takhle zdolávám asi třetí překážku, říkám si, že to snad nikdy neskončí. Ale už se blížím ke zpevněné cestě. Jsem už hodně unavená a stále mě bolí v krku, teď odpoledne je to o dost horší než ráno. Takže jen jdu, nic nefotím, jen občas mě napadne, jak hezky zpívají ptáci.

Na rozcestí Vrabcovské údolí přejdu na zelenou a začíná krápat, naštěstí to brzy přejde, ani nevytahuji pončo. U Rozprechtic mě zaujme vytesaný tunel, ze kterého vytéká Liběchovka, nebo spíš nějaká její část, asi náhon, stojí tu Šibeniční mlýn.

Tunel náhonu

Když jdu znovu k sv. Prokopovi, nezdá se mi to tu známé, i když jsem tudy už dneska šla. Tentokrát vyjdu až nahoru k lavičce a užiju si další výhledové místo. Červená značka vede přes louku a není tu vůbec vyšlapaná cesta, tak raději přecházím na cestu o kus dál, zkrátím si tak i část cesty, kterou absolvuji po silnici.

Přes Dubou jdu schválně trochu jinudy, podívám se ke kostelu a v 16:45 odjíždím.

Page updated

Google Sites

Report abuse