20.7. - 22.7.2019
Na Stvořidlech už jsem byla mockrát, takže bych sem určitě jen tak sama od sebe nevyrazila, iniciativu k tomuto výletu měl kamarád Lukáš, který se prý vždycky chtěl podívat do Posázaví a prosil mě, abych ho profesionálně provedla po kraji svého mládí. Ráda jsem souhlasila a pak při procházkách jsem měla radost, že mám posluchače, kterého zajímají mé vzpomínky vztahující se ke každému kusu skály, potoku, lesíku...
Procházku jsme začali ve Světlé nad Sázavou, prošli jsme náměstím a pak kolem kapličky (Na Sídlišti), za ní se dostáváme na červeně značenou turistickou cestu a po ní půjdeme skoro celou dobu až do cíle. První zajímavostí na trase je vyhlídka na skále, které se prostě říká Skála.
Potom si uděláme krátkou odbočku po žluté značce do Rozkošného údolíčka a zase se vrátíme na červenou, projdeme Dolní Březinkou a u Mrzkovic se projdeme po houpacím mostě sem a tam, Lukášovi připomenu video, které jsem mu nedávno pustila, kde byl vidět starší houpací most při povodni a tady mu to připomenu - tak tohle je to místo, kde to bylo natočené. Než dojdeme do Smrčné, zchladíme se v Sázavě.
Ve Smrčné opět krátce odbočíme z červené, a to do kopce po modré značce, která nás přivede do Leštinky, odkud už to máme jen kousek lesem k Kočičímu zámku - skále, kde se ukrývá mystery keš, kterou jsme spolu luštili, nesmíme si ji tedy nechat ujít. Není to jen tak ledajaká keška, je zajímavá nejen šifrou, ale i umístěním, musí se totiž pro ni vlézt do úzké jeskyňky a Lukáš musí všem pochybovačům dokázat, že se tam vejde.
Pak se podíváme k Čertovu kameni a užíváme si procházku přírodní rezervací Stvořidla. Sledujeme kácení stromů a zase se trochu smočíme v Sázavě, kde je ale tak málo vody, že o plavání nelze uvažovat. Dochází nám, že nestihneme celou plánovanou procházku až do Ledče, pokud chceme ještě také stihnout program za Ledčí - bitvu o Notorburg, takže si zjistíme, kdy jezdí vlaky a ze zastávky Stvořidla se svezeme Posázavským pacifikem do Ledče.
V Ledči na nádraží si dáme tak dobrou točenou zmrzlinu (z opravdových borůvek), že na ni pak ještě dlouho vzpomínáme, jednoznačně to byla nejlepší točená zmrzlina, jakou jsem letos měla. Pak už dojdeme k místu, kde se bude odehrávat bitva o Notorburg, platíme vstupné 150 Kč a díváme se na žonglérské představení, procházíme se kolem stánků se suvenýry jako jsou středověké zbraně, poháry, šaty... Také si můžeme pohladit anakondy. V 16 h začíná bitva a ne jen jedna, před našima očima se pohybuje skupina pravěkých lidí, která bojuje s nově příchozím kmenem vyspělých lidí, kteří už dokázali používat bronzové nástroje, ti následně bojují s Římany, pak přichází vikingové, potom kníže a jeho lidé, po něm král... Boje trvají asi hodinu a jednotlivá dějinná období jsou oddělena speciálními pyrotechnickými efekty a úderem do gongu. Protože je velké vedro, projede kolem nás hasičské auto a trochu nás pokropí.
Odcházíme dlouho před koncem akce (koncerty budou asi do půlnoci), abychom stihli poslední vlak do Světlé. Následující den je deštivo, proto se spokojíme s malým autovýletem na Lipnici, jejíž okolí Lukášovi velmi učarovalo a podle jeho slov by se tam rád jednou vrátil a poseděl tam a nenechal se vyhnat (mě nikdy nebaví dlouho sedět na jednom místě a nic nedělat).
Večer po návratu se chceme projít po zámeckém parku, ale začíná pršet a je bouřka. Přečkáváme ji v podloubí u zámku. Pak ještě uspořádám setkání s přáteli a mou sestrou, nebyla jsem ve Světlé docela dlouho, a tak se těším na setkání s nimi. A o den později už odjíždíme do Liberce, cestou se jen zastavíme u zříceniny Chlum, kde jsou pěkně dochované sklepy a kus zdiva a pak lovíme ještě s mým tátou jednu zapeklitou kešku.