05. Vodopádový den

úterý 24.9.2019

Zase máme v plánu přivstat si a stihnout východ slunce. Jak je už naším dobrým zvykem, dáme si ranní běh za co nejlepší fotkou. Vstali jsme včas, ale zjistili jsme, že vodopád Selfoss není moc fotogenický, a tak pospícháme ještě k Dettifossu v naději, že pořídíme pěkné fotky za východu slunce alespoň tam. Východ slunce tam vypadá skutečně kouzelně, fotografování je obtížné kvůli velkému kontrastu světlé oblohy a tmavé rokle s vodopádem, ale ten okamžik prvních slunečních paprsků si opravdu užiju. Po východu slunce přestaneme na nějakou dobu pospíchat a posnídáme. 

Později se dozvím, že jsem tenhle vodopád viděla v pohádce Dešťová víla, na kterou jsem se celkem nedávno dívala a také, že to je možná nejmohutnější vodopád v Evropě, v létě může být průtok vody až 500 m3, průměrný průtok se uvádí 193 m3/s.

Pak jdeme podél řeky asi 3 km k vodopádu Hafragilfoss, kde se mi líbí nejvíc. Také mi dělá radost, že jsme tu celou dobu úplně sami. Strávíme tu asi hodinu.

Už nám docházela voda, nabírám ji tedy tady z potůčku, který snad pramení ze skály kousek od nás, rozhodneme se, že ji ani nebude potřeba filtrovat, že bude určitě čistá. Potom nás docela vyděsí, když vidíme v potocích a loužích na cestě olejové (benzínové?) skvrny. Ale asi jsme nabrali čistou vodu ještě daleko od znečištění, protože chutnala normálně a nebylo nám po ní špatně.

Na zpáteční cestě obcházíme dlouhou úzkou rokli, jsme v takové kamenité poušti a je to trochu jednotvárné, tak se nám to zdá nekonečné.

Při přestávce na oběd nám na parkovišti jedna paní ukazuje dvě bílé tečky ve svahu kopce a říká, že jsou to "reindeer" - sobi polární, prý je viděla z auta a ráda by si je vyfotila, tak se vrátila sem, na nejbližší parkoviště a už vytahuje zrcadlovku s pořádným teleobjektivem a jde fotit. Vytahujeme tedy také své foťáky a pořídíme si pár snímků. A hlavně se na ně tímhle způsobem můžeme lépe podívat. Trochu se přibližují, než oběhnou nejbližší kopec a zmizí za horizontem. Není divu, že byli právě tady - parkujeme totiž u řeky Jökullsá a všude kolem je poušť, kde jinde hledat v poušti zvířata, když ne u řeky?

Zbytek dne se věnujeme už jen řízení, chceme dojet co nejdál, silnice se klikatí podél moře a cesta nám připadá nekonečná. Jirka by chtěl dojet až k Diamantové pláži, ale snažím se mu to rozmluvit, podle našeho itineráře nám stačí být tam až zítra odpoledne. Ubytujeme se tedy v kempu v Djúpivoguru. Prší, a tak oceníme možnost uvařit si čaj a být v teple, využiju toho, že tam sedíme tak dlouho a nabíjím baterku do foťáku. Jinak se nám v tomhle kempu moc nelíbilo, byl dražší než většina ostatních, wifi a sprchy nejsou v ceně, ale zvlášť, a ještě k tomu se musí jít platit do restaurace asi o 200 m dál, což se nám v tom dešti nechce, ale co se dá dělat, jdeme...