4. Wildensee

3.9.2020

V noci mi byla trochu zima, schovávala jsem hlavu do spacáku a snažila se pořádně utáhnout tkaničky kolem pusy a nosu. Probudila jsem se až v 7:30, nebe je modré, téměř bez mráčku a na stanu a ponču mám jinovatku. Už večer jsem se rozhodla, že jestli bude nebe aspoň z poloviny modré a nikde kolem nízko položené mraky, půjdu nahoru na Rinnerkogel ještě jednou. Je krásně vidět Dachstein s ledovci, Traunstein a Gross Priel.

Těsně po 9 h vyrazím k Wildensee, cestou hodně fotím, ať mám aspoň nějaké fotky, protože doteď to byla docela bída. Před Wildensee zjistím, že Rinnerhütte, kam se chci podívat, je jinde, takže zase ukryji stan, jídlo a oblečení, tentokrát do kosodřeviny a jdu asi půl hodiny k této pěkné chatě. Jsem nadšená ze slunce, potůčku i z toho, že potkávám lidi (!!!). U Rinnerhütte si dám jablečný mošt, razítko do wanderbuchu a jdu zpět.

U Wildensee se mi také moc líbí, je polojasno, snažím se při focení čekat na sluneční svit. Lovím kešku nad jezerem, je odtamtud hezký výhled, chvíli jsem sice hudrala, proč někdo umístí kešku tak daleko od cesty, ale pak jsem to pochopila.

Cesta k chatě Albert-Appel-Haus se mi zdá nekonečná. Ještě před ním má být Wildenseehütte, ale nenašla jsem tam nic, co by vypadalo jako chata pro turisty a ne prostě jen salaš. U Albert-Appel-Haus se mi moc nelíbí, jako bych tam místní rušila. Navíc odhalili, že jsem při příchodu hledala keš pod terasou a bavili se o tom, to nemám ráda. Ani chata mi nepřipadá moc hezká.

Náladu si spravím při výstupu na Redender Stein (1900 m n. m.), je to taková skalka, odbočka nahoru přes pár vrstevnic, trvá mi to asi 30 min a jdu tam zase nalehko. Potkávám dvě turistky (celý den mám pocit, že tady turistiku provozují jen ženy).

Přemýšlím, jestli ještě vystoupat na vrchol Wildgössl, protože je hezky a vypadá snadno přístupný, rozhodnu se, že ho zvládnu, i když už je asi půl šesté a jsem dost unavená. Výhledy jsou parádní. Pak seběhnu dolů a v sedle postavím stan. Zapadá slunce.