31.5. - 1.6.2018
Odjíždíme z Liberce kolem půl páté (po práci) a asi za hodinu jsme v Rokytnici nad Jizerou, kterou celou projedeme a zastavíme až na parkovišti u autobusové zastávky Rokytnice n. J., Františkov, odb. Je fajn, že je tu parkování bezplatně, na druhou stranu - je to tam úplně opuštěné, a tak se asi budeme o auto trochu bát.
Jdeme po červené značce na Dvoračky, slyšíme před sebou bouřku a přemýšlíme, co budeme dělat, pokud to brzy nepřejde, ale ona naštěstí zmizí a kolem hory Kotel už stoupáme za hezkého počasí. Na rozcestí zkoumáme, jak to máme daleko k přístřešku, kde jsme chtěli přespat (Pod Smělcem) a náhodou v mapě objevíme jiný turistický přístřešek, který je jen kilometr od nás a navíc na červené značce ve směru, kterým jsme stejně chtěli pokračovat, jmenuje se to tam U čtyř pánů (to proto, že to byla dříve hranice čtyř polesí). Je docela chladno (v přístřešku znatelně tepleji), takže kolem deváté jdeme spát. Líbí se mi nápad vylézt do podkroví, kde na nás nebude tak vidět.
Vstáváme docela pozdě, protože v našem podkrovním pokojíčku je celou dobu dost tma. Posnídáme a jdeme k Labské boudě, kde se rozhodujeme, jestli jít po žluté k Sněžným jámám nebo po zelené pod vrcholky, protože červenou nevidím v mapě, i když mám pocit, že jsem ji tam viděla, když jsem mapy studovala doma. Pak mi Jirka záhadu objasní - červená značka tam je, ale nevidím ji, protože je až na polské straně a pro Polsko nemám mapy stažené. Jdeme tedy k Sněžným jámám a hřebenovkou přes Mužské kameny, Dívčí kameny a ještě nějaké bezejmenné, kde obědváme.
Pokračujeme dál k Petrově boudě a Špindlerově boudě, kde hřebenovku opustíme a scházíme do Špindlerova Mlýna. Původní plán byl jít ve Špindlerově Mlýně na autobus, ale máme dost času, a tak se rozhodneme dojít pěšky až k autu. Mácháme se v ledové vodě Bílého Labe, pak mineme soutok s Labem a po sjezdovce musíme zase dost stoupat, než se dostaneme do Horních Míseček.
Zatáhlo se a v dálce zahřmělo, začínáme trochu pospíchat a pak čím dál víc, jak bouřka postupuje blíž. První kapky spadnou, když už máme na dohled boudy Horních Míseček. Zamíříme do Jilemnické boudy, kde z nás má obsluha radost, stejně jako z ostatních dobíhajících turistů. Přečkáme tam celou bouřku, která netrvá naštěstí dlouho, takhle jsme vystačili s útratou za kofolu a zmrzlinový pohár.
Pokračujeme po zelné značce na Dvoračky, cestička pod Kotelními jamami je nádherná. Od Dvoraček jdeme k autu stejnou cestou, jakou jsme sem přišli. Řídím přes Smědavu do Bílého potoka a je to docela zážitek - tolik zatáček a tak úzká silnice se hned tak někde nevidí!