25.3.2021
Poslední dobou vymýšlím samé kratší půldenní výlety a tohle bude jeden z nich (11 km). Hlavním cílem bylo objevení Raubířovy jeskyně (Räuber – německy loupežník). Hned za Hodkovicemi jsem měla prudce stoupat do kopce až nahoru na skály, ale nedávala jsem pozor, kudy jdu, myslela na něco jiného, číhala na ptáčky, které bych vyfotila a až pozdě jsem si uvědomila, že jdu jinam, nevadí, na hřebínek vystoupám později a kus cesty se vrátím. Jeskyni jsem našla snadno, i když není v mapě – je tady totiž jen jedna skalní stěna a jeskyně je skoro na konci a vedou k ní vyšlapané pěšinky.
Jeskyně Raubířských skal
Potom jsem přes louku zamířila k Bienertovu vrchu, vyhnula jsem se prudkému stoupání a cestu na „Bienerťák“ jsem si ještě prodloužila o objevení zaniklé osady Štěrbovina (nebo Štěrbovna). Osada zanikla po odsunu Němců po 2. sv. válce. Cestou mi udělaly radost první jarní kytičky, které jsem letos viděla mimo zahrady – podběl na louce u cesty a bledule v lese.
Podběl
Výhled na Javorník z louky mezi Raubířskými skalami a Štěrbovinou, už aby se to zazelenalo...
Zbytky domu (sklep) v bývalé osadě Štěrbovina
Bledule
Když stoupám na Bienertův vrch, užívám si další pěkné výhledy – na Kopaninu, Rychnov, Rádlo… i když zrovna dnes není úplně nejlepší viditelnost. Využívám toho, že ještě nejsou zvířata na pastvě, nevím, kudy se dá jít v létě a kudy ne, teď je to asi jedno, zvířata tu nejsou a část elektrických ohradníků je i pokácena.
Výhled na Kopaninu z Bienertova vrchu
Sestupuji jinou cestou a je to docela náročné, ono je i z mapy vidět, že to bude „pěkněj prďák“, ale skutečnost ještě předčila má očekávání. Jednou jsem dokonce i skončila vsedě, když mi ujely nohy. Když pak míjím Radoňovice, dostanu se na stejnou cestu, kterou už jsem dnes šla. Vede krásným hájem s břízami a borovicemi, vůbec mi nevadí, že tudy jdu podruhé.