Javoříčské jeskyně

Celé dopoledne je pošmourno, ale radost nám dělají kvetoucí keře (asi trnky, blumy, nebo hloh?). Jdeme po asfaltce po modré značce přes osadu Starý Pivovar a dál na rozcestí Nad Špraňkem, což je tedy dost divné, protože potok Špraněk je jinde – půjdeme kolem něj cestou ze Zkamenělého zámku, ale možná se zdejší potok Javoříčka dřív považoval za součást potoka Špraněk?

Míjíme tři rybníky, v Javoříčku se podíváme k památníku obětem 2. sv. války a stoupáme po schodech do prudkého kopce k Javoříčské jeskyni. Na prohlídku čekáme asi 15 minut a trvá hodinu. Procházíme asi pěti dómy s úžasnými obrovskými krápníky, možná je tu největší krápníková výzdoba ze všech českých zpřístupněných jeskyní.

Průvodkyně jmenuje, co které krápníky lidem připomínají, je tu např. medvěd, bába s bandaskou na zádech, zmrzlina, parník se dvěma komíny, Krakonoš, vrba… Nejvíc mě zaujme Marná naděje – stalaktit a stalagmit, které se skoro dotýkají, ale nikdy se nejspíš nedotknou úplně, protože voda si našla jinou cestu a tyto krápníky jsou už suché. Tohle mě zaujalo hlavně proto, že mi ten název a ten příběh připadá povědomý – buď mají nějakou takovou Marnou naději i v jiných jeskyních, nebo si to mohu pamatovat z dětství, kdy jsem tu byla s rodiči? Bylo to asi tak před třiceti lety a líbí se mi představa, že skutečně každá informace, která nás kdy zaujala, je v našem mozku uložena i po takhle dlouhou dobu. Hezký popis jednoho místa - projdeme Měsíční krajinou se stropem Tisíce brček… A pozorujeme tu spousty vrápenců, žijí jich tu prý tisíce. Hned na začátku jsme je mohli vidět zblízka a také jednoho netopýra – liší se tím, že se nebalí do svých křídel jako vrápenci.