Jeskyně Blanických rytířů a Letovice

26.01.2014

Hlavním lákadlem dnešního výletu byla uměle vytesaná jeskyně na okraji obce Rudka. Je to další z děl pana Stanislava Rolínka, kterého už jsem zmínila při popisu jiného svého výletu - jeho starší dílo, Husitské bojovníky, jsem obdivovala nedaleko Rájce-Jestřebí, viz Rájec-Jestřebí - mlžný výlet do okolí.

Výlet byl dnes kratší (20 km) a nenáročný. Zvládla jsem to i bez mapy (ze Svitávky se vyrazí po žluté značce, která začíná u nádraží a vede jen jedním směrem, a to až do Rudky, tam se setká s modrou, která mě dovede až do Letovic - cíle mé cesty).

Na začátku cesty jsem se těšila, až budu v přírodě, ale trvalo docela dlouho, než jsem se dostala mimo civilizaci, hned vedle Svitávky je totiž další vesnice - Sebranice. Podívala jsem se tam na pěkný kostelík a pak už svižně vykročila vstříc krásným potokům a lesům, vstoupila jsem na území přírodního parku Halasovo Kunštátsko.

Krajina kolem už konečně vypadá trošku zimně, sice ještě není moc sněhu, ale aspoň místy leží nějaký ten poprašek a potoky jsou trochu zamrzlé:

Asi po 8 km přijdu na rozcestí Pod Kříbem a odbočím do Rudky, na jejímž jižním konci byl vybudován areál s jeskyní, rozhlednou a různými sochami a zajímavostmi (smyslová zahrada). Podle internetu by mělo být otevřeno i v zimě (o víkendech a svátcích), docela nepříjemně mě tedy překvapuje, když vidím pokladnu zavřenou a zkouším telefonní číslo, keteré je tu napsané, ale telefon mi hlásí, že je nedostupné. Chvíli se procházím kolem a přemýšlím co dál - jít pryč nebo nějakou dobu čekat a zkusit to třeba za půl hodiny znovu? Je mi trochu zima, takže zkusím vytočit číslo ještě jednou hned a kdyžtak bych odešla, čekat se mi v tom mraze nechce. Naštěstí se napodruhé dovolám, takže během deseti minut můžu koupit lístky a jít na prohlídku jeskyně.

Jeskyně Blanických rytířů je unikátní dílo inspirované českou historií. Nachází se nedaleko města Kunštátu, na kraji obce Rudka, v nitru kopce nazvaného Milenka.

Tvůrcem tohoto jedinečného díla byl rodák z nedalekého Bořitova, Stanislav Rolínek, čalouník a nadaný sochař samouk, ale bohužel také člověk nemocný tuberkulózou plic. Poté, co vytvořil husitské bojovníky, všiml si ho František Burian z Kunštátu, který věřil, že když Rolínek něco podobného vytvoří v Kunštátě, přiláká tak do zapomenutého městečka návštěvníky. Rolínek přišel do Kunštátu v roce 1928 a první dílo, které zde vytvořil, byla velkolepá socha našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. V tehdejší době se tato 13m vysoká socha označovala jako největší ve střední Evropě. Dnes zde již uvidíte pouze obrovské boty na podstavci, socha Masaryka byla za II. světové války na základě udání zničena. Pro její záchranu se ji nejdříve pokusili obezdít, ale bylo to prozrazeno. Druhý pokus spočíval v jejím rozřezání na díly, které by se po válce daly opět složit, ale díly byly nalezeny a také zničeny. Proto místo, kde socha původně stála není nějak rozstřílené, jak jsem si původně myslela, že bude vypadat, ale vypadá jen "uříznutě".

Rolínek pokračoval ve své tvorbě. Jako ateliér mu posloužily pískovcové skály, do kterých dělníci vyhloubili jeskyni a on zde vytvořil bájné blanické rytíře. Vůdčí postavou je jezdecká socha svatého Václava, stojící uprostřed spícího vojska. Stanislav Rolínek s prací spěchal, dobře věděl, že mu s postupující nemocí nezbývá mnoho času. Proto jsou některé sochy opracovány jen hrubě, na detailnější zpracování už nebyl čas. Rolínek své dílo nedokončil, uprostřed největšího tvůrčího snažení zemřel na tuberkulózu.

Okolí jeskyně je upraveno jako park a stává se postupně galerií pod širým nebem. Mladí sochaři zde v rámci mezinárodních sochařských symposií postupně vytváří nové sochy a navazují tak na práci Stanislava Rolínka.

Na kopci Milenka stojí od roku 1928 kamenná Burianova rozhledna, ze které je za dobré viditelnosti možné zhlédnout Jeseníky, Krkonoše a Pálavu.

(Zdroje informací o jeskyni a rozhledně: výklad průvodce a http://www.rudka.cz/jeskyne)

Kdybych chtěla, dalo by se trasu zkrátit asi o dva kilometry a jet do Brna už ze zastávky, ke které scházím z kopce od Lhoty, ale já se těšila ještě na prohlídku Letovic. Podívám se ke klášteru, k zámku, projdu se parkem a odlovím při té příležitosti nějaké kešky, nakonec projdu přes náměstí a skončím výlet na nádraží. Bylo to pěkné a zbývá mi ještě hodně důvodů se sem vrátit - prohlídka zámku zevnitř, přehrada Letovice, keltský skanzen...

Na rozloučenou pár obrázků z Letovic: