Výstup na Hoher Sarstein

30.8. - 31.8. 2020

V 10:40 jsem na začátku treku, má to trvat 3 h k chatě a další asi 1,5 h na vrchol, ale já jdu k chatě asi 4,5 h. V 11 h přestalo pršet a potom svítí i slunce po většinu dne, je to asi největší rozpor mezi předpovědí počasí a počasím ve skutečnosti, co jsem kdy zažila. U přístřešku Franze Kyselého si dělám dlouhou pauzu, přečkám tam dvě přeháňky.

Chata je krásná, ale žádné občerstvení nebo nocleh, je tam zamčeno, nikde nikdo. Za celý den jsem potkala jen dva lidi, scházeli dolů, když jsem stoupala. U chaty jsem tedy před 16 h, je sice už dost pozdě, ale přesto se rozhodnu jít ještě na vrchol Sarsteinu. Sleduji oblohu, jestli někde nejsou bouřky, nic podezřelého nevidím, tak jdu. Je tady hezky, užívám si daleké výhledy. Okolní hory jsou zalesněné i holé, velmi příkré, jsou vidět také dvě jezera.

Na vrcholku Sarsteinu je kříž, právě v tu chvíli, kdy k němu dorazím, pohltí mě i s křížem mrak a potom znovu krátce zaprší, padají i kroupy.

Sestup do sedla netrvá dlouho (půl hodiny?), jsou tu dvě chatky, vypadají prázdně, ale ne natolik opuštěně, abych si šla ustlat třeba pod schody a pod verandu, radši stavím nedaleko stan (tady nad hranicí lesa se to smí). V 20 h se stmívá, už mám postaveno své obydlí i uvařenou večeři.

Ráno vstávám o půl sedmé, rychle pobalím věci, opět mám štěstí, že zrovna neprší. Ulovím blízkou kešku a v 8 h vyrážím na cestu dolů. Na nádraží Steeg-Gosau by to mělo být 3 h, stihla jsem to za 2,5 h. Cestou je několik laviček s výhledy a jeden přístřešek.

Ještě v lese jsem dobrala vodu z roury ve svahu, takže zase o jednu starost méně. Když pak jdu po asfaltu mezi domy, všechno mě bolí, hlavně ramena a záda, mám příliš těžkou krosnu, nesu si spoustu jídla na celý týden.

Vlak do Bad Ischl mi jede v 11:18 a za dalších 18 min jsem tam (jízdenka za 3,40 Eur). V Bad Ischl čekám na Standu, se kterým jsem se domluvila už v Čechách, že se tu setkáme a půjdeme část cesty společně. Pokračování zde.