1.12.2019
Na horách napadl sníh a protože se jím ještě nechceme brodit, dokud to není nutné, vyrážíme na jih, do teplých krajin o nadmořské výšce cca 400 m. Nejdřív si myslím, že jde v tomhle výletu hlavně o to, objevovat zaniklé vsi a třeba i zaniklé vojenské objekty, protože se budeme pohybovat v dřívějším vojenském prostoru Ralsko, ale pak zjistím, že budeme zároveň procházet oborou Židlov, kde bychom s trochou štěstí (rozuměj spíš fůrou štěstí) mohli narazit na jeleny, muflony nebo dokonce zubry. Bylo jich tam dovezeno pět s cílem udržování přirozeného bezlesí, stádo by se za ideálních podmínek mohlo rozrůstat, cílem je 25 zubrů. O zubrech a jejich návratu do české přírody je třeba tohle video: https://www.youtube.com/watch?v=kXVnYuifNo0. Škoda, že my jsme žádná zvířata neviděli.
Trasu začínáme ve Stráži pod Ralskem a končíme nedaleko Mnichova Hradiště:
Bylo by praktičtější jet na kole, je tu několik cyklotras a žádné turistické stezky, ale také se to dá, navíc jsou tu některé cesty, kam se na kole nesmí a také se nám hodí, že netaháme kola, když prozkoumáváme zříceninu Stohánek a bývalou vesnici Palohlavy.
Palohlavy byly vlastně dřív asi Polohlavy (soudě podle německého názvu Halbehaupt) a jméno bylo podle jedné teorie odvozeno podle nepovedeného stětí hlavy, kdy kat uťal odsouzenci pouze polovinu hlavy. Najdeme tam pouze několik rozbořených zdí, rybníček a trochu strašidelně pokřivené stromy, spoustu padlých, mechem porostlých kmenů a také jednu kešku.
Takhle to teď vypadá na místě bývalé vesnice Palohlavy
Skoro celý den chodíme po asfaltových cestách, u Palohlav po Generálské a pak po Jablonečské, ale hezké je, že díky bezlesí je tu pěkný výhled daleko do všech stran po mírných návrších. Také se mi líbí, jak zcela jiná je to krajina, než kudy procházím při svých obvyklých výletech. Roste tu třeba janovec metlatý, se kterým se běžně nesetkávám. A úžasný je také březový háj, na který narazíme těsně před tím, než opustíme oboru. Při východu z ní nemáme problém s otevřením vrat, spíše se divíme, proč se otevírají ven - kvůli zvěři by přece bylo logičtější otevírání směrem dovnitř, zato při vchodu do obory jsme nemohli přijít na to, jak vrata otevřít, až jsme usoudili, že bude lepší využít žebříkový přelez přes plot... Možná je to tak schválně, protože u toho vstupu byl zákaz vjezdu na kole, cyklista by se tam tedy skoro ani nemohl dostat.
Původní plán byl dojít až do Mnichova Hradiště, ale když zjistíme, že za chvíli jede autobus ze zastávky s hezkým názvem Borovice, rádi si tam na něj počkáme. Málem nás mine, když přijíždí z jiného směru, ale jak nás vidí k němu pospíchat, zastaví nám v křižovatce.