Zimní túra přes Černé sedlo

24.1. - 25.1. 2023

Když jsem vyjela z Liberce, bylo zataženo, ale na to jsem tak zvyklá, že mi to nijak nevadilo, těšila jsem se do Krkonoš i kdyby mělo být celou dobu zamračeno. U Jičína jsem trochu zaváhala, bylo tam totiž nádherně, obloha celá modrá, pro mě momentálně hodně nezvyklý pohled, nebylo by tedy lepší zůstat tam, kde je hezky? Po setkání s parťákem se od něj ale dozvídám, že Krkonoše byly krásně vidět - to znamená, že i tam bylo slunečno, tak tedy jedeme podle původního plánu do Špindlerova Mlýna. Jsme tam asi v deset a vyrážíme na Medvědí a Brádlerovy boudy, kde si dáme oběd. Z kombinace sněhu a slunečného počasí jsem nadšená. Většinu času jdeme po dobře vyšlapané cestě a neboříme se. Hodně se mi líbí vrstevnicový úsek cesty mezi Martinovou boudou a Labskou boudou.

Na Labské boudě na chvíli posedíme a občerstvíme se, je celkem teplo, dokonce se dá sedět venku, ale jakmile se slunce schová za kopec, citelně se ochladí, beru na sebe další vrstvy oblečení, většinu dne jsem chodila jen v tričku a bundě a bez rukavic a kulichu.

Cestou přes labskou louku se boříme trochu víc do sněhu a jde se nám těžko, ale užíváme si ještě poslední sluneční paprsky a nádherné výhledy. Do Sněžných jam nakoukneme po západu slunce, za šera obcházíme Vysoké kolo a za tmy (s čelovkama) dojdeme do Černého sedla, kde v chatičce přenocujeme. Krátce po nás přijdou ještě dva Poláci, všichni se tam pohodlně vejdeme. Před spaním ještě chvíli sedíme venku a pozorujeme hvězdy a přijde se na nás podívat liška. Zahlédla jsem ji jako pohybující se tmavý stín na světlejším pozadí sněhu, posvítila jsem na ni, zableskly se jí oči, kousek utekla, ale po pár metrech se zastavila a odvážila se znovu blíž k nám.

Druhý den vstáváme za svítání, mám radost, že je zase krásně a že se mi povedly pěkné fotky z Černého sedla. Později se trochu zatáhne, ale pořád je mnohem hezčí počasí, než jsem očekávala. Při chůzi je mi tak teplo, že opět schovám mikinu, kulich i rukavice.

Při pauze na chatě koukáme do map a přemýšlíme, jakou trasu zvolit, určitě chceme dojít aspoň ke Špindlerově boudě, ale kudy pak dál - zvládneme to až k Luční boudě, nebo bychom měli jít jen krátkou vycházku a od Špindlerovy boudy zamířit prudce dolů po zelené značce k Dívčí lávce? Zvítězí touha po slunci, do údolí a do lesů se nám ještě nechce, a tak hned po obědě svižně vyrazíme. Za Špindlerovou boudou stoupáme kolem vrcholu Malý Šišák, tam to jde ještě dobře, za ním se rozhodujeme, zda zvolit cestu vlevo nebo vpravo, zdála se nám lepší ta kratší přes Čertovu louku, ale není to tam moc udupané, takže se víc boříme do sněhu. Šest kilometrů jsme šli tři hodiny. Naštěstí u Luční boudy je to zase o něco lepší. Začínáme být hodně unavení a nemáme moc času, pokud se chceme do tmy dostat do cíle a nějak rozumně se pak ještě dopravit domů, naštěstí je to od Luční boudy už spíše jen z kopce a i když se boříme hluboko do sněhu ještě víc než předtím, není to už tak namáhavé.

Od Luční boudy nevede moc stop tím směrem, kudy jdeme, ale jakmile sklesáme trochu níž, je už cesta víc udusaná, přece jen tudy lidé chodí, akorát v té části blíž u boudy šel asi každý trochu jinudy, až pak se všechny stopy slijí do jednoho proudu. Údolím Bílého Labe se jde skvěle, jsme na asfaltové cestě, ale protože se už stmívá a nemáme moc času, nejdeme se ani dívat na řeku a vodopády, ani nic nefotím.