20.3.2022
V této části Českého ráje jsem byla pouze třikrát, poprvé to bylo s rodiči v roce 2011, kdy jsme skály docela pěkně prolezli křížem krážem a podívali jsme se i na nedaleký Pařez a na Milohlídku. Článek na blog jsem bohužel nenapsala, fotky zůstaly blíže nepopsané a podobně tomu tak bylo i ve dvou dalších případech – za deštivého jarního výletu v roce 2019 jsem fotila málo (článek zde) a na podzim 2021 jsme skalami jen rychle proběhli. Tentokrát jsem si na prohlídku skal nechala hodně času, udělala spoustu fotek a pustila se do psaní.
Dnešní trasa
Ráno jsem vystoupila z vlaku v Jinolicích a kolem rybníků Vražda, Němeček a Oborský jdu do Prachova.
Název rybníku Vražda vznikl za prusko-rakouských válek, kdy Prusové zahnali rakouské vojáky do vody a ti se zde utopili. Nedaleko rybníka se nachází i pomníček této události.
V blízkosti rybníků jsou dvě chráněné lokality PP Rybník Vražda a PP Oborská luka, kde rostou chráněné a ohrožené druhy rostlin, např. upolín nejvyšší. Mimo to se zde vyskytují i dva druhy našich orchidejí – prstnatec májový a vstavač obecný.
Rybník Vražda
Když jdu dál, podél rybníka Němeček, jsem překvapená, jaký je tu obrovský kemp, kolik karavanů stojí na břehu a dokonce jsou u některých z nich i teď v březnu lidé. Recepce i hospůdky jsou zavřené.
V Prachově je Muzeum přírody a vstup do skal (opodál na stezce), přes léto placený, v zimě se vstupné nevybírá. Hodlám navštívit postupně všech deset vyhlídek v centrální části Prachovských skal, první z nich je Křížkovského vyhlídka, která je pojmenována podle pražského sboru Křížkovský, který v roce 1930 navštívil Prachovské skály a na vyhlídce zazpíval. Dříve se vyhlídka jmenovala První pohovka.
Výhled na rybníky z Křížkovského vyhlídky, v pozadí kopce Kozlov a Tábor a úplně vzadu vpravo zasněžená Černá hora
Výhled na Trosky, Ještěd a Javorník
Pak přijdu na rozcestí U Hlaholské vyhlídky, kde chci odbočit na zelenou značku, ale ještě předtím popojdu až na Hlaholskou vyhlídku. Tato vyhlídka je také pojmenována podle pěveckého sboru, ten navštívil Prachovské skály v roce 1887. Krátká odbočka stojí za to, moc se mi líbí výhled na skály velbloudí rodinky (Velblouďátko vypadá větší než Velbloudice i Velbloud a je z nich nejvíc vzadu).
Velbloudice a Velblouďátko
Pak se pár desítek metrů vrátím na rozcestí a procházím mezi skalami po úzkých schodech. Začínají mi vadit lidi, které tu potkávám, nekonečně dlouho se fotí na schodech, schválně jsem uhnula, abych nepřekážela na jejich snímku, zatím nastavuji svůj foťák a zkouším různé pohledy, pak mi dojde trpělivost a pokračuji v chůzi, dotyční mě poprosí, abych ještě uhnula, že si chtějí udělat fotku a jak jsem předpokládala, donutilo je to trochu si pospíšit, takže konečně se vyfotili a můžeme všichni pokračovat v chůzi. Je neděle a zrovna krátce po poledni, takže lidí je tu teď docela hodně, včetně takových, kteří běhají po schodech, div že mi neskočí na záda, a takových, kteří si nahlas pouštějí hudbu z mobilu. Děti, které jdou do schodů rychlostí šneka, věší se na zábradlí a musí nakouknout do každé škvíry, jsou pak ještě to nejmenší zlo.
Zkouším ulovit keš v jeskyni Bratrská modlitebna, kterou se mi při minulém výletu nepodařilo najít, tentokrát mám úspěch, je těžké ji vytáhnout, ale nedám se a zkouším do úzkého otvoru nacpat ruku shora i zdola, až se mi povede keškou pootočit a vystrkat ji nahoru a vyndat. Když se zaloguji, odkutálí se mi razítko a zrovna pod nohy nějakým lidem, kteří tam přišli nakouknout. Vzhledem k tomu, že pak čekám, až vypadnou, abych mohla znovu uschovat keš, musí si nejspíš myslet, že tam hodlám bydlet, když se takovou dobu nemám k odchodu.
Úzké schůdky nedaleko jeskyně Bratrská modlitebna
Procházím kolem Rumcajsovy vyhlídky, je nízko položená a výhled je jen na jednu skálu a i ta je špatně vidět, všude kolem jsou vysoké smrky. Trochu lepší je to na Hakenově vyhlídce, vidět toho sice není moc, ale aspoň na jednu skupinu věží je pěkný výhled díky vykáceným stromům. Končí tu schodiště a úzká pěšina, až k Všetečkově vyhlídce mohu jít rychleji. To je tedy už pátá z deseti vyhlídek. Docela se mi tam líbí, z Všetečkovy a vedlejší Schlikovy vyhlídky jsou vidět skalní věže. Jedna z nich má na vršku vlaječku, myslím, že je to Mnich, někde jsem o ní četla, že je to snad nejvyšší ze zdejších skal. Nevýhoda těchto dvou vyhlídek je, že v tuto denní dobu se na skály dívám proti slunci. Vzhledem k tomu, že obě vyhlídky jsou v severní části skalního města, bylo by nejlepší tady být ráno nebo večer.
Výhled z Všetečkovy vyhlídky na Mnicha a další skalní věže
Ze Schlikovy vyhlídky fotím turisty na Všetečkově vyhlídce a nedaleko jsem objevila pěkný skalní most (vysoko nade mnou). Přicházím na rozcestí Zadní Točenice.
Výhled ze Schlikovy vyhlídky na Všetečkovu vyhlídku
Na rozcestí Zadní Točenice se zdržím o něco déle, než jsem plánovala, protože si užívám slunečního svitu, pohledu na skály zdola a protože občas vidím proletět poštolku, slyším jejich volání a snažím se objevit místo, kde hnízdí a udělat fotku, jak tam přilétá a třeba i krmí mladé.
Sluncem ozářené skály u rozcestí Zadní Točenice
Mám štěstí, po chvíli vyčkávání se mi povedlo poštolky vyfotit, sice bez krmení mláďat, ale i samotná poštolka na skále je skvělý fotoúlovek, jaký ještě nemám.
Potom ještě nakouknu do Císařské chodby, abych si na konci dne mohla říct, že jsem tu prozkoumala všechno a nic nevynechala a vracím se k Zadní Točenici a jdu až k turistické chatě. Restaurace tu stojí už od roku 1886. Klub českých turistů ji vlastnil do roku 1948 a pak zase od devadesátých let.
Císařská chodba
Turistická chata
Hned za chatou přicházím k další zajímavosti – k plastice podobné totemu, která znázorňuje bájného tvora Pelíška. Kdysi prý žil v Prachovských skalách, uzdravoval nemocné, chránil lidi i přírodu, podoben Krakonošovi, Muhuovi a jiným podobným duchům krajiny. Samotná tvář Pelíška je umístěna uprostřed plastiky a je obklopena tvory žijícími v zemi, na zemí i v povětří.
Pak si udělám další slepou odbočku, chtěla jsem vidět zespoda Prachovskou jehlu a Čapku, ale nepoznám je. Vrátím se a pokračuji po zelené značce na Pechovu vyhlídku. Je odtamtud docela pěkný výhled na skály, tentokrát mám při focení slunce v zádech, což je hezké. Akorát se mi nepodaří identifikovat, na které skály se dívám (která je Palcát, která Termitiště nebo Zelená věž, které jsem našla v mapě jako ty nejbližší).
Skály kolem Prachovské jehly
Pechova vyhlídka
Z rozcestí Nad Fortnou si udělám odbočku ke dvěma nejhezčím vyhlídkám, k první z nich je to asi jen 200 m, takže by byla velká škoda ji vynechat. K té druhé je to asi také tak, takže určitě doporučuji na ně zajít. Ta první se jmenuje Vyhlídka Českého ráje a radost mi udělají cedule s popisky, kde co vidím. Nemám problém s identifikací Ještědu, Trosek, možná bych dost váhala, kde je Vyskeř, Ralsko a Mužský, ale hlavně je hezké, že se dozvím, jak vypadá ta Prachovská Jehla a Čapka a kde je hledat a další skály, jako třeba blízký Krakonoš, Madona s Jezulátkem a za cestou Schlikova věž, dál za ní Schlikova a Všetečkova vyhlídka a také ten Mnich s vlaječkou. Před ním stojí Velký kapucín a vlevo od něj Želva. Dál je Velký zbrojnoš, Svatý Václav a Orel.
Pohled na Želvu (vlevo ve spodní třetině fotky), Mnicha, Velkého kapucína a další skály z Vyhlídky Českého ráje
Když přijdu k vyhlídce Míru, dozvím se z infotabule něco o vzniku prvního českého horolezeckého spolku – Lezeckého kroužku Prachov. Vznikl v roce 1907 a jako nejzajímavější informaci jsem si zapamatovala to, že studenti, kteří se věnovali skalnímu lezení, měli tento (nebo všeobecně?) sport zakázaný a hrozilo jim vyloučení ze školy, odcházeli tedy tajně (a ve slušném oblečení) z města a lezecké vybavení si nechávali u někoho až za městem.
I na této vyhlídce jsou tabulky s popisky skal. Pohled na Prachovskou jehlu je skoro stejný jako předtím, mám teď blíž ke skalám více na východě – k Čertově věži, Drážďanské věži, Americké a k Císařským věžím. Ale je tu i nepočítaně nepopsaných věží.
Pohled na Prachovskou jehlu
Vrátím se k rozcestí Nad Fortnou, což znamená malá brána nebo je tak také označován úzký prostor mezi domy. Tady je Fortna skalní brána vzniklá zřícením jedné skalní věže, která se opřela o vedlejší. Užívám si další úzké průchody mezi skalami, schůdky a hlavně klid, v těchto místech asi nebývá nikdy moc lidí, už se navíc blíží podvečer, tím spíš už nikoho dnes nepotkám.
Fortna
Zbývá mi poslední z deseti vyhlídek, zeleně značená cesta mě vede překrásnými zákoutími k Šikmé věži. Byla zpřístupněna strmými schůdky v roce 1923. Je odtud hezký výhled na Jičín a roviny kolem, s dalekohledem nebo silným zoomem foťáku se dá podívat na kopeček Zebín s kapličkou, na Milohlídku a na kopec Veliš s triangulační věží.
Cestou k Šikmé věži
Vyhlídka Šikmá věž
Potom pokračuji po zelené značce k Hotelu pod Šikmou věží a okrajem Prachovských skal, znovu si užívám pěkných výhledů do krajiny na jihu. Už musím trochu pospíchat, abych stihla poslední vlak z Jičína, ale nepospíchám zas tolik, abych si nechala ujít další skály a výhledy, z Prachova jdu po zelené značce přes Přivýšinu.
Hotel pod Šikmou věží
Do Jičína přicházím tak, že mám asi jen 5-10 minut časovou rezervu do odjezdu, takže se moc nezdržuji prohlídkou pěkného města a nechávám si ho na jindy.
Náměstí v Jičíně