Prachovské skály - 10 vyhlídek

20.3.2022

V této části Českého ráje jsem byla pouze třikrát, poprvé to bylo s rodiči v roce 2011, kdy jsme skály docela pěkně prolezli křížem krážem a podívali jsme se i na nedaleký Pařez a na Milohlídku. Článek na blog jsem bohužel nenapsala, fotky zůstaly blíže nepopsané a podobně tomu tak bylo i ve dvou dalších případech – za deštivého jarního výletu v roce 2019 jsem fotila málo (článek zde) a na podzim 2021 jsme skalami jen rychle proběhli. Tentokrát jsem si na prohlídku skal nechala hodně času, udělala spoustu fotek a pustila se do psaní.

Když jdu dál, podél rybníka Němeček, jsem překvapená, jaký je tu obrovský kemp, kolik karavanů stojí na břehu a dokonce jsou u některých z nich i teď v březnu lidé. Recepce i hospůdky jsou zavřené.

V Prachově je Muzeum přírody a vstup do skal (opodál na stezce), přes léto placený, v zimě se vstupné nevybírá. Hodlám navštívit postupně všech deset vyhlídek v centrální části Prachovských skal, první z nich je Křížkovského vyhlídka, která je pojmenována podle pražského sboru Křížkovský, který v roce 1930 navštívil Prachovské skály a na vyhlídce zazpíval. Dříve se vyhlídka jmenovala První pohovka.

Procházím kolem Rumcajsovy vyhlídky, je nízko položená a výhled je jen na jednu skálu a i ta je špatně vidět, všude kolem jsou vysoké smrky. Trochu lepší je to na Hakenově vyhlídce, vidět toho sice není moc, ale aspoň na jednu skupinu věží je pěkný výhled díky vykáceným stromům. Končí tu schodiště a úzká pěšina, až k Všetečkově vyhlídce mohu jít rychleji. To je tedy už pátá z deseti vyhlídek. Docela se mi tam líbí, z Všetečkovy a vedlejší Schlikovy vyhlídky jsou vidět skalní věže. Jedna z nich má na vršku vlaječku, myslím, že je to Mnich, někde jsem o ní četla, že je to snad nejvyšší ze zdejších skal. Nevýhoda těchto dvou vyhlídek je, že v tuto denní dobu se na skály dívám proti slunci. Vzhledem k tomu, že obě vyhlídky jsou v severní části skalního města, bylo by nejlepší tady být ráno nebo večer.

Na rozcestí Zadní Točenice se zdržím o něco déle, než jsem plánovala, protože si užívám slunečního svitu, pohledu na skály zdola a protože občas vidím proletět poštolku, slyším jejich volání a snažím se objevit místo, kde hnízdí a udělat fotku, jak tam přilétá a třeba i krmí mladé.

Potom ještě nakouknu do Císařské chodby, abych si na konci dne mohla říct, že jsem tu prozkoumala všechno a nic nevynechala a vracím se k Zadní Točenici a jdu až k turistické chatě. Restaurace tu stojí už od roku 1886. Klub českých turistů ji vlastnil do roku 1948 a pak zase od devadesátých let.

Pak si udělám další slepou odbočku, chtěla jsem vidět zespoda Prachovskou jehlu a Čapku, ale nepoznám je. Vrátím se a pokračuji po zelené značce na Pechovu vyhlídku. Je odtamtud docela pěkný výhled na skály, tentokrát mám při focení slunce v zádech, což je hezké. Akorát se mi nepodaří identifikovat, na které skály se dívám (která je Palcát, která Termitiště nebo Zelená věž, které jsem našla v mapě jako ty nejbližší).

Z rozcestí Nad Fortnou si udělám odbočku ke dvěma nejhezčím vyhlídkám, k první z nich je to asi jen 200 m, takže by byla velká škoda ji vynechat. K té druhé je to asi také tak, takže určitě doporučuji na ně zajít. Ta první se jmenuje Vyhlídka Českého ráje a radost mi udělají cedule s popisky, kde co vidím. Nemám problém s identifikací Ještědu, Trosek, možná bych dost váhala, kde je Vyskeř, Ralsko a Mužský, ale hlavně je hezké, že se dozvím, jak vypadá ta Prachovská Jehla a Čapka a kde je hledat a další skály, jako třeba blízký Krakonoš, Madona s Jezulátkem a za cestou Schlikova věž, dál za ní Schlikova a Všetečkova vyhlídka a také ten Mnich s vlaječkou. Před ním stojí Velký kapucín a vlevo od něj Želva. Dál je Velký zbrojnoš, Svatý Václav a Orel.

Zbývá mi poslední z deseti vyhlídek, zeleně značená cesta mě vede překrásnými zákoutími k Šikmé věži. Byla zpřístupněna strmými schůdky v roce 1923. Je odtud hezký výhled na Jičín a roviny kolem, s dalekohledem nebo silným zoomem foťáku se dá podívat na kopeček Zebín s kapličkou, na Milohlídku a na kopec Veliš s triangulační věží.

Do Jičína přicházím tak, že mám asi jen 5-10 minut časovou rezervu do odjezdu, takže se moc nezdržuji prohlídkou pěkného města a nechávám si ho na jindy.