Rokle a vrchy u Starých Splavů

Zanedlouho přicházím na úvodní souřadnice druhé multikeše, která mě vede k Prasečí věži a po pěkném hřebínku mezi značenými cestami k Pazourkové věži. Nakonec mě přivede do pěkné bezejmenné rokle, kde na skalní plošině najdu krabičku. Musí se tam přelézt větší kámen, je to trochu dobrodružné, ale hezké.

Vracím se ke značené cestě a přemýšlím, co dál – mám už zamířit zpět do civilizace, nebo je tu ještě něco zajímavého k objevování? Rozhodnu se vystoupat na vrchol Maršovického vrchu, kde očekávám fajn výhledy nad lomem. Výstup není snadný, cestu nevidím, stoupám dost příkře, takže mi to na listí občas trochu klouže, ale jsem nakonec ráda, že jsem tady, výhledy jsou fajn, poznávám horu Sedlo, o něco blíž Vlhošť a Ronov. Hned za lomem je vidět vesnice Maršovice.

Vystoupám k červeně značené cestě a po chvíli z ní ještě odbočím na vrchol Strážného vrchu. Díky tomu, že je zima a stromy jsou bez listí, dá se i odtud trochu rozhlédnout po okolních kopcích, ale v létě by nebylo nic vidět. Už ale začínám být dost unavená, takže to byl poslední výstup na kopec, teď už půjdu stále jen dolů nebo po rovině. Odbočuji na zelenou značku do Černé rokle, kde všechno ztichne, neslyším ani vítr, ani ptáky. Zastavuji a poslouchám ticho, hučí mi v uších a zvláštní atmosféru nakonec naruší až zvuk letadla. V studené rokli leží místy zbytky sněhu. Mám ještě celkem čas do setmění, takže si dovolím poslední malou odbočku – po žluté a pak mimo značené cesty k malému lesnímu rybníčku nahoře na skalách. To jsem nečekala, takže jdu nejdřív po cestě pod skalami a překvapí mě krásný ledopád, rozhodně doporučuji sem v zimě zajít, nejlépe, když jsou teploty kolem nuly, dnes už jsou to asi jen menší zbytky. Opatrně ho obcházím, fotím hlavně z dálky nebo ze strany.

Vracím se k rozcestí Černá rokle, následuje Uhlířův důl, kde stojí dřevěná socha uhlíře (asi?) a pak pokračuji Selskou roklí po žlutě značené cestě až do Starých Splavů. Zjišťuji, že vlak mi pojede až  skoro za dvě hodiny, takže se ještě projdu k hrázi Máchova jezera a cestou hledám nějakou restauraci, kde by měli otevřeno, ale je to marné, není turistická sezóna a místní asi do hospody nechodí, nebo jsem jen nenašla tu správnou. Aspoň jsem se podívala na zdejší zajímavosti – kapličku, sochu lva, křížek se zdobeným kamenným podstavcem a roubené domky. Pak čekám asi hodinu na vlak, nádražíčko je pěkné, jsou tu lavičky a světlo, ale z jedné strany je to otevřený prostor, takže docela vymrznu a do vlaku se opravdu těším.