Embedded Files
26.1.2011
Dneska jsem si vyrazila po dlouhé době zase na výlet. Zachtělo se mi poznat krásy Moravského Krumlova a jeho okolí, takže vyjíždím obutá do pevných bot, protože je venku několik centimetrů sněhu, teple oblečená a zásobená jídlem a horkým čajem v termosce.
Hned na začátku výpravy trochu lituji, že jdu sama, dává se se mnou do řeči nějaký starší pán a já dostávám strach, ale to mu křivdím, nemá žádné postranní úmysly, takže si trochu popovídáme a za chvíli se přátelsky rozloučíme, když on chce jít nejkratší cestou do Krumlova a já chci na vyhlídku u kaple sv. Floriána. Výhled dnes však není dobrý, je mlha.
Kaple sv. Floriána u Moravského Krumlova
Moravský Krumlov
Pohled na kapli zdola
Zámek v Moravském Krumlově
Prohlídka města netrvá dlouho. V zámku je zavřeno, rozlehlý park není pro mě ničím příliš zajímavý, v Knížecím domě dnes asi není žádná výstava a nenašla jsem ani žádné jiné zajímavosti, kde bych se chtěla zdržet. Snad jen v hospodě na polévku, ale i tam jsem jenom chvíli, už se těším na procházku přírodou (z Moravského Krumlova do Ivančic je to stále podle řeky po modré turistické značce).
O cestě do Rokytné nemohu napsat žádný zážitek, teprve odtamtud to začalo být opravdu zajímavé. Nejdříve jsem se podívala po naučné stezce k Mariině studánce, na začátku lesa je krásný výhled do údolí na krumlovsko-rokytenské slepence.
Mariina studánka
Vyhlídka u Rokytné
Pak jsem se vrátila zpět na modrou značku, po které jsem sem přišla a z ní záhy odbočila k vodopádu. Podle naučných cedulí má 11m a opravdu stojí za to. Dnes je zřejmě dostatek vody, je kolem 0°C, takže sníh asi pomalu odtává a přispívá tak k vodnosti malého potůčku, přítoku Rokytné, jejímž údolím přicházím. S posedlostí fotografováním se snažím dostat k vodopádu co nejblíže, ale není to nic jednoduchého, jsou tu strmé svahy, sníh klouže, navíc je pod ním spadané listí a je potřeba několikrát přeskočit potok a přelézt padlý strom. Při jednom přeskakování zakopnu o klacek, foťák uchráním pádu, ale sama jsem trochu špinavá a odřená, naštěstí nemám nic zlomeného... Dávám si od té chvíle ještě větší pozor.
Vodopád u Moravského Krumlova
Od vodopádu pokračuji po modré k Budkovicím. Původně jsem měla v plánu vrátit se zpět do Krumlova, ale tady na jedné z naučných tabulí uvidím mapu a na ní mě zaujme nakreslená zřícenina v Budkovicích. Kousek dál je pak zastávka, takže proč se vracet stejnou cestou, můžu nastoupit do vlaku o kus dál. (To si myslím v té chvíli.)
Potkávám pána se dvěma kamarádskými pejsky, dává se se mnou do řeči, vypráví o chatkách před válkou, o květinách, které jsou tu k vidění na jaře na skalách, o partyzánech, o hluboké tůni v Rokytné... Někdy je fajn pobavit se s cizími lidmi.
U Budkovic se rozhoduji, jestli se mám pokoušet stihnout vlak přijíždějící sem před půl čtvrtou, nebo se projít k domnělé zřícenině a počkat na další vlak (před půl pátou). Má to být k žst. Budkovice jen 1,5km, jdu tedy nejprve nahoru do Budkovic podívat se na zříceninu. Je pro mě však docela zklamáním, že je to jen zeď u nějakého polorozpadlého JZD. Ale co jsem čekala, vždyť v mojí mapě ani na internetu žádná zřícenina nakreslená není...
Chatička v údolí Rokytné
Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Budkovicích
Už mě bolí nohy, a tak na vlak příliš nespěchám, kilometr a půl přece ujdu dřív než za půl hodiny. Po půl hodině dost znervózním a přidám do kroku. Po další půlhodině je mi jasné, že už asi ujel a že se zastávkou Budkovice je něco v nepořádku. Jaká mohla být příčina zamalování tohoto místa na turistickém rozcestníku? Nejdřív jsem si myslela, že je možné, že tu vlak už nestaví (hluboko v lesích, komu taky?), ale po dlouhé cestě si spíš myslím, že ta modrá byla přeznačena a už vůbec kolem zastávky Budkovice nevede. Nebo jsem ji přešla? Šla jsem snad se skloněnou hlavou a nekoukala okolo sebe? To už dnes nezjistím, ale je potřeba popřemýšlet nad mapou, jaké mám další možnosti. Je právě tři čtvrtě na pět, pomalu se stmívá, kam půjdu? Stihnu se dostat z lesa za světla? Nemám na výběr, zpátky do Krumlova je to daleko, pokračuji tedy dále po modré až do Ivančic. Dokonce to stihnu ještě za světla a mám navíc takové štěstí, že přijdu na nádraží právě ve chvíli, kdy hlásí odjezd vlaku, který potřebuji...
Večer u internetu zjišťuji, že vlak už v Budkovicích nestaví. Ať žijou zastaralé mapy (mám ji asi čtyři roky)! Stále je mi však divné, že jsem neviděla nějaké nástupiště a boudu...
Z výletu původně plánovaného do 10 km se stal "obrvýlet" přes 20 km. Ve sněhu a s věčným stoupáním do prudkých svahů to vážně dá netrénované turistce zabrat. Takže bacha na vaše změny plánů a na vlakové stanice v lese.
Page updated
Google Sites
Report abuse