Velebit a Paklenica

1.9. - 9.9.2018

Zájezd jsem si celkem na poslední chvíli objednala u své oblíbené CK Alpina, ani jsem nedočetla, co všechno uvidíme a už jsem ho zarezervovala. Pak teprve jsem si pořádně přečetla, že se jedná o čtyřdenní přechod pohoří Velebit a pak tři dny u moře - výlet lodí na ostrovy Kornati a dvě pěší túry.

Sobota 1.9.

Ráno ještě dobaluji, podle předpovědi to vypadá, že bude jen asi 12°C a první tři dny proprší, takže přibalím fleeceovou mikinu a turistické kalhoty, které by snad měly vydržet více deště a rychleji oschnout. A ještě kupuji placatku, abych mohla vzít trochu Magistra na zahřátí a na nabízení ostatním. Ve 12 h odjíždím do Pardubic a odtud do Brna, kde jsem asi v 17 h, odjezd do Chorvatska je o dvě hodiny později. Už během této cesty se seznámím s většinou "přechodářů", celkem nás bude i s průvodkyní 13, zbytek autobusu je osazen "pohodáři", kteří podnikají nenáročné jednodenní výlety po národních parcích Chorvatska.

Neděle 2.9. - Severní Velebit - Krasno Polje, chata Zavižan a několik kopečků okolo

Spalo se mi v autobuse jako vždycky špatně. Zastavujeme asi v pět hodin ráno, je ještě úplná tma. S čelovkami vytahujeme "přechodové" batohy, převlékáme se a za čtvrt hodiny vyrážíme. Čelovky na samotnou chůzi nevyužijeme, protože nejdříve jdeme po asfaltu pod lampami a pak už se rozednívá.

Jdeme docela dlouho do kopce lesem a mlhou (asi 3 h), pak je lepší viditelnost, míjíme hezké louky se závrty. Celou cestu až k chatě Zavižan (1594 m n. m.) s námi jde pes jménem Colt (majitel chaty ho zná a řekne nám jeho jména a potvrdí, že pes je někoho z vesnice Krasno Polje).

Od chaty Zavižan máme krásný výhled na moře i na okolní kopce. Uděláme si oběd, posedíme a asi za dvě hodiny vyrazíme skoro všichni na nejbližší kopec Vučjak (1644 m n. m.), sami, bez průvodkyně, protože hlídá naše věci, které necháváme v pokoji, abychom mohli jít nalehko jen s foťáky.

Potom pokračujeme přes botanickou zahradu na horu Velki Zavižan (1676 m), Balinovac (1602 m) a Velkou Kosu (1622 m). Průvodkyně nám sice nedoporučovala jít z Balinovace na Velkou Kosu, ale já jsem to tak projít chtěla, protože to zavánělo dobrodružstvím. Nakonec to bylo celkem snadné, značku bylo sice nutné trochu hledat, ale většinou byla cesta dobře vidět, kromě skalnatých a kamenitých úseků, kde se navíc musely místy použít i ruce pro lezení.

Po večeři z vlastních zásob a infoschůzce ohledně ranního vstávání a příští trasy hrajeme hru na polínkách - každý ze skupiny stojí na polínku dřeva a vyměňuje se s ostatními bez šlápnutí na zem tak, abychom se seřadili podle výšky, podle věku, podle velikosti bot nebo třeba podle počtu navštívených zemí.

Pondělí 3.9. - Severní Velebit - vrcholy Gromovača, Crikvena, Seravski vrh a Alančič

Ráno je mlha a celkem chladno, vyrážíme chvíli před devátou po významné cestě "Premužičeva staza" - 50 km dlouhá stezka, kterou na vlastní náklady vybudoval Premužič v letech 1930-1933. Stezka je dobře značená a vedená víceméně po vrstevnici. Procházíme se lesy, mezi skalami i po loukách a všude je nádherně.

Postupně vylezeme na vrcholky: Gromovača, Crikvena - skalnatý vrcholek, s troškou lezení, pak Seravski vrh  a Alančič - travnatý vrcholek, všechny tyto hory mají nadmořskou výšku mezi 1 600 a 1 700 m.

Kolem 16 h přicházíme k chatě Alan, na které nás čeká teplá večeře (narozdíl od ostatních chat nám tady uvaří, jinde si můžeme dát buď něco instantního, co jsme si sami přinesli, nebo sýry, paštiky a salámy stejně jako k obědu). K večeři je zvláštní polévka obsahující kromě jiné zeleniny také zelí, hrách a cuketu a po ní si můžeme dát klobásu. Jdeme se podívat na vyhlídku, kde stojí medvěd (naštěstí pouze dřevěný) a později večer hrajeme kostky.

Úterý 4.9. - Střední Velebit - z chaty Alan na Ravni Dabar

Snídani jsme zase dostali od chatařů, pochutnáváme si na povidlech, medu, slanině, klobáse... Dneska nás čeká dlouhý vrstevnicový trek na chatu Ravni Dabar (asi 27 km). Místy lesem, místy travnami a máme výhled na moře. U chaty Skorpovac posedíme s místním chlapíkem, který nám nemá už co nabídnout, prý tu před pár týdny byla jiná česká skupina a vypila všechno pivo a od té doby nemá nové zásoby... Odbočku na horu Bačič kuk vynecháme, má tam prý být bouřka a za mokra by to tam klouzalo. Na chatu přicházíme asi v šest, slibovaná sprcha se ruší, ale můžeme se polít ohřátou vodou z hrnce.

Jakmile se dostaneme mezi skály, je to super, vylezeme několik vrcholků: Grabar a Laginac, Medvjedi Kuk, za ním jsou krásné skály a hřeben, kde potkáváme druhou část našeho zájezdu - "pohodáře" a pak Ljubičko Brdo (1320 m n. m.) - travnatý vršek, ze kterého docela rychle sejdeme do Baške Oštarije.

V hospodě se setkáme s "pohodáři" a odjíždíme autobusem do kempu ve Starigradu u Paklenice. Postavíme stany, najíme se a za tmy se vykoupeme v moři.

Čtvrtek 6.9. - odpočinkový den - Mali a Veliki Vitrenik

V šest hodin je snídaně, většina lidí odjíždí na Kornatti, já jsem tam už byla, takže se výletu nezúčastním, jdu se hned brzo ráno podívat na kopce nad kempem Mali a Veliki Vitrenik (433 m n. m.) a nakoupím si potraviny a koupu se v moři. Celé odpoledne strávím na pláži v houpací síti, několikrát si zaplavu. Večer, když už není tak horko, zajdu se podívat k zřícenině majáku.

Pak už jen scházíme ze skal dolů, cesta není moc zajímavá a je nám hrozné horko, těšíme se na koupání v moři. Dojdeme na silnici a čekáme tam na náš autobus, který pro nás přijede asi za půl hodiny z kempu, poté, co ho opustili "pohodáři" vracející se z výletu jinde. Dojde i na vytoužené koupání v moři.

Sobota 8.9. - Velká a Malá Paklenica

Ráno nás autobus odveze k Malé Paklenici, stoupáme hluboce zaříznutým údolím, jde se vyschlým korytem potoka a místy přelézáme velké balvany. Pak následuje příjemná rovinka s lesíky a nkonec výhled shora na Velkou Paklenici a cik-cak sestup do údolí.