Pod Monte Bianco

18.7.2022

Tento výlet jsem podnikla na zájezdu s CK Alpina – Tour du Mont Blanc. Předchozí dny jsou popsány zde: Chamonix a Aiguille du Midi, Mont Truc a Tête Nord des Fours.

Dnes nás čeká dlouhá túra a stejně jako včera jedna z nejhezčích, částečně i díky přetrvávajícímu skvělému počasí. Vstáváme brzo (v 5:15), protože musíme na autobus (v 6:30), který nás doveze do výchozího bodu La Ville des Glaciers a žádný jiný autobus později nemůžeme využít. 

Hned po vystoupení z autobusu jsem uchvácena nádherou okolní krajiny, snad je to i díky rannímu sluníčku, tráva jako by byla zelenější než včera. Poté, co vyfotím asi šest snímků, se musím začít krotit, nebo bych pak měla spousty stále stejných fotek z jednoho místa.

V sedle Col de la Seigne přejdeme hranici a jsme na pár dní v Itálii. Podruhé potkáváme stejnou partu Čechů, příjemně si popovídáme. Čekáme na opozdilce, abychom si udělali první společnou fotku ze zájezdu, ale už tu nejsme všichni, někteří pospíchali napřed. Ráda bych šla s těmi prvními a v závěru trasy bych místo klesání do Courmayeru lanovkou šla pěšky, ale ti "Rychlíci" uhánějí podle mě až zbytečně, přece jen chci víc fotit a kochat se, většinu dne jdu tedy sama. Klidně jsem mohla až k chatě Elisabetta Soldini Montanaro jít s těmi nejpomalejšími, protože tam na ně všichni čekáme, abychom tentokrát udělali skutečně hromadnou fotku úplně se všemi.

Na chatě nebo v její blízkosti poobědváme, jsme teprve asi v polovině trasy. Odcházím odtamtud dřív než většina ostatních, zato si pak udělám víc času na focení, hledám výjimečné pohledy, klekám si ke kytkám a k vodě, ve které si pak i máchám nohy, ale není to tak zábavné jako společné koupání předevčírem. Také je to možná tím, že jsem si vybrala klidně tekoucí mělkou říčku.

Náš průvodce na nás čeká na rozcestí, abychom omylem nepřešli místo, kde máme odbočit doprava. Kdybychom pokračovali rovně, přišli bychom na místo, ze kterého jezdí autobus do Courmayeru a ušetřilo by nám to nemálo výškových metrů stoupání i klesání, ale ochudili bychom se tak o další krásné zážitky.

U horní stanice jsem v 15:45, což je o čtvrt hodiny později, než jsem chtěla, dolů se ale podle rozcestníku dostanu za hodinu a 45 minut, což mi stačí, protože náš autobus nás tam vyzvedne v 18 h. Dokonce stihnu i nákup (opalovací krém). Kemp je odtud asi 10 km, poblíž vesnice Pré-Saint-Didier.

Pokračování – Tête de la Tronche.