21.3.2023
Jaro ráda trávím v níže položených oblastech, abych si užila co nejvíc druhů rozkvetlých kytiček a protože se jedná o rovinaté oblasti, zvolila jsem pro tento jarní výlet kolo. Protože jsem si naplánovala dlouhou cestu (přes 110 km), nachystala jsem si všechno večer předem a vstávala brzo ráno, abych už v 6:05 vyjela vlakem z Liberce a s rozedněním opouštím Turnov směrem na Mnichovo Hradiště. Zastávek budu dělat jenom minimum, občas něco vyfotím, ale hlavně si užívám samotnou jízdu.
Dnešní trasa
Z Turnova až do Svijan jedu po hlavní silnici, když nepočítám krátký úsek přes Nudvojovice, který byl celkem zbytečnou zajížďkou a kvůli mému nepochopení cyklostezek v Turnově jsem kolo snášela po dlouhých schodech. Mám radost, když z té hlavní silnice konečně sjedu, fotím soutok Žehrovky a Jizery a později zastavím znovu na vyfocení kostela sv. Vavřince v Březině a pak ještě v Podolí fotím kapličku. Vzhledem k tomu, že za celý den projedu spoustu vesnic, nefotím všechny kostelíky a kapličky, i když u některých si říkám, že jsou mimořádně hezké a že bych aspoň nějaké fotky z výletu mít chtěla. V Mnichově Hradišti zastavím u kapucínského kláštera a u zámku, ale první opravdu pěknou významnou zastávku si dělám až na Zvířeticích. Rozhodla jsem se na zříceninu podívat, i když to znamená už tak dost dlouhou trasu si ještě o několik kilometrů prodloužit. Pamatuji se, že když jsem tu byla naposledy, platila jsem vstupné (50 Kč), ale dnes tu v kase nikdo není (jen o víkendech), ale také není zavřeno, takže si znovu celou zříceninu pěkně projdu a sním si tady polovinu svačiny (je asi 10 h).
Kostel sv. Vavřince v Březině
Klášter v Mnichově Hradišti
Zámek v Mnichově Hradišti
Zvířetice
Několik dalších kilometrů je nezajímavých, jsem stále mezi poli, jsem ráda, že se aspoň zdálky dívám na Bezděz. Pak se přede mnou vynoří Vrátenská hora a u Bezdědic sjedu do údolí mezi skály Kokořínska, na které jsem se hodně těšila.
Bezděz
Vrátenská hora
Autobusová zastávka u Březovic
U Nosálova stoupám pod vrchol Vrátenské hory, což mě nepřekvapí, protože při plánování trasy jsem si všimla, že tady mě čeká nejprudší stoupání celého dne, pak si užiju prima sjezd. Fotím první dnešní kytičky – podběl lékařský. Ve vesnici Ráj se dostávám do údolí Pšovky. Odhadovala jsem, že jejím údolím pojedu tak pět kilometrů a že tady někde už musí být Kokořín, ve skutečnosti je to mnohem delší cesta, než se mi zdálo, ke Kokořínu pojedu ještě 4,5 km a v údolí Pšovky zůstanu skoro hodinu, je to 12,5 km, než ho opustím k Mělníku. Na Kokořín se dívám jenom zdola, na jeho prohlídce jsem byla před pár roky.
Podběl
Kokořín
Jaterník podléška
Pak projedu Mělníkem, kde mě dost zdrží uzavírka ulice Plavební, kterou jsem chtěla jet, trnu strachem, aby nebyl uzavřen i most a já se nemusela vracet na jiný, jedu totiž po rušné silnici a protože je to do kopce, raději kolo tlačím po chodníku, stejně tak potom jdu parkem dolů radši pěšky, protože je to pro změnu příkře z kopce. V parku kvetou a omamně voní stromy, nejdřív si myslím, že jsou to třešně, později poznám podle kůry, že třešně to nebudou, jsou to nejspíš trnky (tvrdí google, když mu nechám poznat, co je na fotce).
Květ trnky obecné
Výhled na zámek v Mělníku a soutok Vltavy a Labe
V Mělníku opět zavzpomínám, jak jsme tady byli v rámci vysokoškolské exkurze, první zavzpomínání proběhlo už v údolí Pšovky, které jsme si tenkrát pěšky prošli. Za mostem jsem nadšená z kvetoucích dymnivek, které tu tvoří souvislý podrost všude, kam se podíváš. Jedná se o Hořínský park a je to pro mě možná nejhezčí místo z celého dnešního výletu.
Dymnivky v Hořínském parku
U Vraňansko-hořínského plavebního kanálu si udělám další pauzu na jídlo a pak si celkem užívám jízdu po rovince po cyklostezce, je fajn být na chvíli mimo silnice, ale zdá se mi to trochu moc jednotvárné.
Cyklostezka mezi Vrbnem a Lužcem nad Vltavou
Pak přijíždím ke krásnému zámku Veltrusy, kdyby bylo víc času, ráda bych si ho prohlédla, teď jsem v místech, která neznám.
Kralupy nad Vltavou mě trochu zdrží, jedu hodně do kopce, místy kolo i tlačím, jsem už dost unavená. Rychle se stmívá, a tak obcemi Debrno, Holubice a Svrkyně jedu za tmy, sice mám světla, ale není to ono, ještě že už jsem v cíli.
Zámek Veltrusy