7.11.2020
Na tento výlet jsem vyrazila z Osečné, výhoda tohoto městečka je, že je obklopené krásnými zajímavostmi, jako je pramen Ploučnice na severovýchodě a pískovcové skalky na jihozápadě a jednou jsem odtud šla až na Ještěd a do Liberce. Nevýhoda je, že sem autobus jede nepřiměřeně dlouho, protože musí objíždět právě ten zmiňovaný Ještěd, takže je potřeba vyrazit brzo ráno, ať mám na výlet hodně času.
Užívám si krásného slunečného počasí. Vyrážím po žluté značce ke Kotelskému vrchu, hned za Osečnou si udělám ještě krátkou odbočku k Schillerově pomníku a k sousoší Tři svatí. Jde o jedno ze tří identických sousoší z dílny Matyáše Brauna se sv. Luitgardou, světicí cisterciáckého řádu. Roku 1714 je nechala zhotovit představená cisterciáckého kláštera ve Vídni, kterému tento kraj patřil. Další dvě sousoší se nacházejí v Hodkovicích nad Mohelkou a Českém Dubu.
Za vsí Kotel se podívám na Kotelský vrch s pěkně opravenou kapličkou, ke které vede taktéž nově opravená křížová cesta. Najdu tady pěknou kešku, která stojí za to, i když jejím nálezem poruším pravidlo hledání kešek s obtížností 3 a více. Myslím, že začnu přihlížet také k jejich oblíbenosti, o některé pěkné by byla škoda přijít.
Kaplička a poslední zastavení křížové cesty na Kotelském vrchu
Na křižovatce pod Kotelským vrchem pak opustím žlutou značku a jdu po modré k další zajímavosti – ke skále zvané Čertova zeď. Je tvořena čedičem, který v některých místech vystupuje 2-3 m nad povrch a protože se jedná o úzkou čedičovou žílu, tvoří tato skalka přírodní zeď na nejvyšší části bezejmenného hřbítku.
K Čertově zdi se váže pověst o sázce sedláka s čertem o sedlákovu duši. Vsadili se spolu, že čert nedokáže postavit přes noc, než kohout zakokrhá, zeď od Ještědu po Bezděz. Když už bylo téměř jisté, že sedlák prohraje, hodinu před kuropěním sedlák sám zakokrhal a tím vzbudil všechny blízké kohouty. Ti se ke kokrhání přidali a sedláka tak zachránili.
Čertova zeď
Pokračuji po modré značce k obci Budíkov a za ní bez značky i bez cesty k Malé Čertově zdi. Podle mapy jsem si vytipovala nejjednodušší cestu z osady Čihadlo k severozápadu přímo na hřebínek s Malou Čertovou zdí, ale cesta je tam zahrazena elektrickým ohradníkem, stejně jako i další cesta, a tak to musím složitě obcházet a stejně jsem se asi omylem dostala na soukromý pozemek a vyběhnou ke mně dva psi, naštěstí je na dohled jejich majitelka a ujistí mě, že se nemusím bát a odtáhne si je za obojky za plot.
Malá Čertova zeď je protáhlý skalní výchoz pískovců, jimiž se v minulosti táhla další čedičová žíla a byla odtěžena, takže vznikla mezera mezi skalními stěnami.
Malá Čertova zeď
Kdyby bylo víc času a chuti dnes ještě objevovat pokračování tohoto útvaru, dalo by se jít ještě dál na sever, na vrchol Špičák, kde se také nachází pozůstatky těžby čediče, tzv. Rasova rokle. Ještě dál k severovýchodu je vrchol Zabitý, kde jsou podle map patrné další zbytky po těžbě čediče.
Slunce pomalu zapadá a já zamířím přes Kněžičky a Malý Dub do Českého Dubu. Nejdu nejkratší možnou cestou, protože autobus, který odjede v 16:30 bych už stejně nestihla a do 17 h bych musela zbytečně dlouho čekat.
Čekání na autobus se nakonec stejně nevyhnu a pořádně u toho vymrznu, protože autobus v 17 h nepřijede, několikrát to kontroluji v jízdním řádu jak v telefonu, tak na ceduli na zastávce, čekám na další v 17:35, ten přijede asi v 17:50 a řidič nám vysvětlí, že ten předchozí autobus měl nehodu (nebo poruchu) a on musel zajet vyzvednout i lidi z vesnic, kam normálně zajíždí jen ten předchozí spoj. Aby nám to vynahradil, zastaví také na Fügnerce v centru Liberce, což se nám hodí víc než autobusovém nádraží, vystoupíme na Fügnerce snad úplně všichni, kdo tím autobusem jedeme.
Výhled na Ještěd z cesty mezi Kněžičkami a Malým Dubem