13.-14.4.2023
Přiletěla jsem na Kypr z Vídně (kvůli podstatně levnějším letenkám než z Prahy) společně s novou známou, kolem poledne jsme přejely z letiště k přístavu v Pafosu, pak ke stanici Coral Bay a odtamtud do Agios Georgios Pegeias. U přístavu jsme v obchoďáku nakoupily zásobu vody, ale nebylo to nutné, na začátku soutěsky je přístřešek a kohoutek s tekoucí vodou (aspoň momentálně tekla, otázka je, jestli teče celoročně).
Vystoupíme kousek před konečnou a jdeme se podívat k hrobkám (bez vstupného), v mapě je to uvedeno jako The Necropolis at Meletis Forest. Je jich tam asi šest, nakoukneme do tří z nich. Pak se rozhodujeme, jestli jít po E4 (v mapě modře značená dálková trasa) nebo po Lara Road a protože jsme nenašly, kudy se dostat k E4, zvolíme nakonec silnici. Jsem ráda, protože jsem chtěla vidět moře a jít co nejblíž k němu, cítit slaný vzduch a poslouchat jeho šumění při narážení do útesů.
Hrobky nedaleko Agios Georgios Pegeias
Rozkvetlé kytky podél cesty
Poseděly jsme nad White River Beach, aspoň jednou za hodinu je potřeba shodit ze zad těžký batoh. Pak jsme pokračovaly ještě kousek po Lara Road, než jsme zamířily do nitra poloostrova k začátku soutěsky, nevím, proč mi mapa nechce ukázat skutečně projitou trasu a tvrdí, že jsme se musely vrátit. Možná je to proto, že právě v tomhle místě jsou zábrany a nedá se tam jet autem (asi se opravuje Lara Road). Byla jsem ráda, že auta se sem nedostanou a nebude se tu prášit, cesta totiž nebyla asfaltová, ale jen prašná.
Výhled z útesu nad White River Beach
White River Beach a útes odspodu
Roste tu všude kolem limonka chobotnatá (Limonium sinuatum)
U soutěsky je to skvělé, hned na začátku nám udělá radost zajímavý kus kamene (sádrovec) a veliký pařez, pak fotíme neznámé kytky, jsou tu i nějaké popisky, dozvíme se tak, že je tu endemický druh rostliny Centaurea akamantis a že se často na Kypru můžeme setkat s jalovci. Kvete tu strom, který doma podle googlu identifikuji jako styrač (Styrax officinalis), jsou tu různé skály (sádrovec, křída, opuka, vápenec…) a samotný potok je také zajímavý, se svými vodopádky a peřejemi. Potok překračujeme asi tak dvacetkrát, občas to dost klouže, několikrát složitěji hledáme, kudy se vlastně pokračuje. každou chvíli nás překvapí něco nového zajímavého, včetně korby náklaďáku a pneumatik (nejspíš spadl do soutěsky shora a velká voda ho pak ještě kus poponesla). Pozorujeme tady také kozy, které dokážou šplhat do příkrých svahů. Některé pěšinky jsou nejspíš od koz a mohou turisty splést při hledání stezky.
Sádrovec
Obrovský pařez starého olivovníku
Květu stromu Styrax officinalis
Tři kilometry vzhůru proti proudu nám trvají asi 4 h (včetně pauzy na oběd, hledání několika kešek, focení a odpočívání).
Předešlo nás asi 4-6 lidí, jinak nikoho nepotkáváme. Pak jdeme vrchem zpět a vidíme pod sebou, jak soutěskou proudí skupinky lidí tam i zpět, není to úplně dav, ale fotku bez cizích lidí bych později těžko pořídila.
Jedno z mnoha tajemných zákoutí tvořených skalami a zelení
Nejsevřenější část soutěsky
Do otevřenějších částí soutěsky dopadá víc slunečních paprsků a roste tam víc zeleně (fíkovník)
Ihned po vystoupání ze soutěsky si kousek odbočíme na vyhlídku. Cesta vrchem pak už není moc zajímavá, držíme se většinu času vyježděné cesty (potkáváme čtyřkolky), jen na chvíli vyzkoušíme i pěšinu vedle, ale trochu se ztrácí, takže se vracíme na širokou cestu a po ní zpět do civilizace.
Vyhlídka nad soutěskou
Nad soutěskou je spousta zeleně a jiné druhy květin
Výhled z úzké pěšiny na okraji soutěsky