Embedded Files
1.1.2014
Jak jinak začít rok než pořádnou procházkou. Vybrala jsem si trasu, která povede hodně přírodou a co nejméně civilizací, taky nesmí chybět zřícenina a spousta vyhlídek. Na zřícenině Levnov jsem sice už jednou byla, ale tenkrát jsem si ji neprohlédla pořádně - velká část zdiva mi zůstala utajena, o její existenci jsem se dozvěděla až pak z obrázků na internetu. Takže se chystám objevit tu neznámou část. Minulý výlet je popsán jako výlet v kraji Vysočina - Údolí Oslavy a tři zříceniny.
Vyrážím z Oslavan po zelené značce pod vrchem Kocoury. Je několik vysvětlení pro tento zajímavý název kopce - možná je tam ukryt loupežnický poklad, který hlídá černý kocour, možná tu občas za podzimních fujavic zaznívá ve větvích podivný koncert - jakoby kocouří, nebo je to tím, že na svazích dříve kvetly jívy (kočičky).
Když už jsme u těch zvířátek - udělalo mi radost, že jsem zahlédla několik srnek a jednoho vyplašeného zajíčka. Jinak je tu dost pusto, nepotkávám skoro žádné lidi.
Ze značené trasy si udělám odbočku k pěknému lesnímu rybníčku s krásně průzračnou vodou a odlovím si tady první dnešní kešku. Celkem zvládnu čtyři, ale dalo by se i více, kdybych měla víc času, než se setmí. Vzhledem k tomu, že tma bývá už kolem čtvrté odpolední, nemůžu se zas tak moc zdržovat. Další kešku si ulovím v Čučicích u vstupu do Josefova dolu. Za Čučicemi se přiblížím k PR Údolí Oslavy a Chvojnice, líbí se mi charakter lesa a sem tam výhled mezi stromy, bohužel už trochu zamlžený. Postupem času se dostávám stále víc a víc do mraků, takže výhledy dnes za moc nestojí.
Obejdu meandr Oslavy a odbočím po červené k zřícenině Levnova. Na vrcholku kopce je několik nízkých zídek, to hlavní je však viditelné až když se obchází (zleva) ten vrchol. Také je odtud pěkný výhled na skalnatý hřbet a na řeku Oslavu, ale cesta na vyhlídku je trochu nebezpečná, jsou tu uvolněné kameny, které se pod nohama pohybují.
Výhled zpod Levnova
Opěrné zdi Levnova
Hrad Levnov byl vystavěn v první polovině 14. stol. rodem Lévů z Levnova. Poté hrad patří nějakou dobu pánům z Lipé, po husitských válkách zůstalo v kraji vojsko žoldnéřů, kterým nikdo nevyplatil žold, takže se z nich staly loupeživé bandy přepadávající kupce. Hrad byl jednou takovou loupeživou hordou násilně obsazen a následně byl na příkaz zemského sněmu dobyt a zbořen, jeho likvidace byla dokončena roku 1442.
O tomto hradu si z minulé návštěvy ještě pamatuji jednu zajímavost - historikové dlouho věděli, že na Moravě býval významný hrad Levnov, ale nevěděli kde. O zdejší zřícenině se samozřejmě také vědělo, ale byla nazývána nejspíše jen Ketkovickým hradem a až v roce 1971 se podařilo podle starých katastrálních map hrad a jeho název k sobě správně přiřadit.
Potom bych se měla vrátit zpět na zelenou značku, ale cestu si trochu zkrátím rovnou příkrým svahem a ušetřím tak asi půlhodinu, kterou strávím obědváním za mostem přes Oslavu.
Most přes Oslavu
Dále pokračuji po žluté turistické značce na Velkou Skálu, kde by měl být také pěkný výhled (dnes jen na pár desítek metrů) a hledám tu další kešku. Velká část cesty po této žluté značce je pěkná, buď vede po kraji svahu a jsou tam občas výhledy do údolí, nebo pokračuje travnatou plání s roztroušenými borovicemi - to je někde před Vodanským kopcem, jen krátký úsek je špatný - asi 100 m se musí jít po zoraném poli, kde se mi nalepí bláto na boty takovým způsobem, že se ho nemůžu zbavit skoro až do cíle.
Výhled (v mracích) z Velké Skály
Louka nedaleko Vodanského kopce
Posledních asi šest kilometrů mě už moc nebaví, trochu mě bolí nohy a nic moc zajímavého už mě nečeká. Snad jen docela pěkná rokle podél jednoho z přítoků Oslavy a studánka na jejím začátku (kam si zajdu pro poslední kešku) a jez kousek před Oslavany, nad nímž se jde po skále, je to tam trochu nebezpečně úzký chodníček celkem vysoko nad řekou.
Pěšina nad Oslavou
Do Oslavan přicházím už skoro za tmy. Pěkně mi to vyšlo, ani na autobus nemusím příliš dlouho čekat.
Page updated
Google Sites
Report abuse