3.9.2023
Na návštěvu Plitvických jezer jsme měli asi pět hodin, ráno bylo na stezkách méně lidí, kolem poledne jsme se sunuli šnečím tempem společně s davem, zvláště, když jsme se přimíchali k nějaké jiné velké skupině turistů. Odpočinout od lidí se dalo na některých místech, kde nejsou vodopády a jde se delší cestou jen kolem jezera.
Cestu jsme začali u vstupu č. 1 (hlavní), odkud začínají trasy A, B, C, případně nejdelší K, my jsme se pravděpodobně celkem drželi trasy C, chtěli jsme toho vidět co nejvíc, ale na celý pěší okruh jsme neměli dost času.
Hned za vstupem do parku je pěkná vyhlídka na vodopády Sastavci shora, vzadu je vidět i nejvyšší vodopád Veliki slap (78 m) a soutok řeky Plitvica a Matica, ze kterých se tu stává řeka Korana.
Výhled na Veliki slap
Procházíme po přírodní přepážce na konci jezera Kaluderovac, tyto přepážky, ze kterých padá většina vodopádů jsou tvořeny travertinem – rychle přibývající hornina, která se vysráží z vody na povrch mechu.
Poté, kdy odbočíme k vodopádu Veliki slap a pokocháme se nesčetným množstvím menších vodopádů na druhé straně dřevěného chodníčku, pokračujeme k jihu podél tyrkysově modrého Kaluredovace k další vegetací zarostlé travertinové přepážce, přejdeme na druhý břeh, kde je jeskyně Šupljara, ve které se natáčela část filmu Poklad na Stříbrném jezeře (první natočená Vinetuovka). Letos jsme se do ní nemohli podívat, byl tam zákaz vstupu, ale vloni jsem tam byla. Pokud se tam nedostanete, nesmutněte, není tam nic moc k vidění, žádné krápníky, prostě jen docela vysoká úzká jeskyně, kterou se dá vyjít nahoru na vyhlídku (tam půjdeme na konci návštěvy parku).
Od jeskyně jdeme po nevelkých schůdcích v jezeru Gavanovac a po pravé straně máme malebné kaskády, takhle zblízka se na rychle proudící vodu podíváme jen málokdy.
Jeskyně Šupljara
Kaskády u jeskyně, vpravo od stezky
Navazuje jezero Milanovac, kam spadá aspoň deset pěkných vodopádů (největší je Milanovački slap), vyfotit se dají ale jen zdálky, pod nimi se neprojdeme, vystoupáme nad tyto vodopády a teprve potom jdeme na druhý břeh a kousek po břehu jezera Kozjak.
Přicházíme k přístavu P3 a elektrolodí přeplujeme k P2 (kontrolují se tu vstupenky do parku), jezdí asi jednou za 20 minut a stojí se tam docela dlouhá fronta. Bylo nám řečeno, že se máme držet pohromadě se svou skupinou, že jinak by nás na loď nemuseli pustit, ale většina lidí odplula dřív než my, takže jsme tu zbyli asi ve čtyřech, naštěstí to nebyl problém a na loď nás pustili. Případně by se dalo jít pěšky, plavba ušetří asi 3 km. Výhodou procházky po břehu Kozjaku je liduprázdno.
Pohled z lodi na přístav P2
Než přistaneme, fotím ještě Kozjački slapovi, pak už budeme nad nimi a na focení to bude horší. Ocitáme se na severní straně Gradinského jezera a přicházíme k mé nejoblíbenější části Plitvických jezer. Chvíli zůstaneme u vodopádu Veliki Prštavac, což je druhý nejvyšší vodopád NP (28 m), nevýhodou pro focení je, že v poledne, kdy se sem asi většina lidí dostane, je slunce přímo nad ním. My jsme tu byli celkem brzo dopoledne a i tak jsem ho fotila částečně proti slunci.
Veliki Prštavac
Následuje výhled na Mali Prštavac, vyfotit se na chodníku s vodopádem za mnou se jevilo jako nadlidský úkol, pokud tam nechci mít deset dalších lidí, ale po chvilce váhání se najednou naskytla volná půlminuta, takže rychle strčím kamarádce do ruky foťák a zapózuji, pak ona, zatím už za námi čekají ohleduplní lidé a pouštíme je na fotomísto a rychle se přesouváme ze záběru pryč, k dalšímu vodopádu.
A následuje moje snad úplně nejoblíbenější místo – vyhlídka na Galovački buk.
Galovački buk
Potom se projdeme nad těmito zmíněnými vodopády, vystoupáme trochu výš nad hladinu jezera Galovac a díváme se na něj z výšky s vědomím, že to už je skoro všechno, co tu dneska uvidíme, přitom máme pořád ještě docela dost času. První část procházky měřila 2,7 km a druhá 2,8 km. Po břehu Malého jezera se dostáváme na rozcestí a znovu křížíme proud řeky Matica a kolem jezera Batinovac přicházíme k „vláčku“ (má to spojené vagony, ale kola na pneumatikách). Ten nás doveze většinu cesty k východu. Po vystoupení jdeme ještě kousek pěšky a na rozloučenou s tímto nádherným parkem si užijeme vyhlídku na jezera Gavanovac a Milanovac.
Poslední výhled