06. Jihovýchodní pobřeží

25. a 26. 9. 2019

Celé dva dny vytrvale prší a fouká dost silný vítr. Smutným až tragickým hlasem nahrávám zápisky:

"Středa - vyjíždíme z kempu v Djúpivoguru, celou noc pršelo a ráno pršelo, ani jsme nevstávali na východ slunce. Dobrou náladu vystřídal ponurý splín. Vodopády jsou v mlze, moře je v mlze, ovce jsou v mlze, majáky jsou taky v mlze..." (v tomhle místě přeruším svůj pohřební hlas smíchem, s tou náladou to nebude tak zlé...). Jirka mě doplní svým: "Výhledy na lepší počasí jsou taky v mlze." 

Myslela jsem si, že se svým pončem dlouhým po kotníky a s návleky od kotníků po kolena jsem na déšť dobře připravená, ale s tím větrem jsem nepočítala, pončo mi povlává tak, že jsem promočená od pasu ke kolenům a také na rukávech bundy, i když se je většinou snažím schovat pod pončo, ale stačí, abych otevírala dveře od auta nebo ráno balila stan a už to do večera úplně neuschne. Většinu času tedy první den projedeme, uděláme jen krátkou zastávku na poloostrově Vesturnhorn, kde jsou pěkné útesy v moři a malé kopečky písečných dun, ale taky by tam byly vidět krásné vysoké hory, kdyby nebylo vše zahaleno v mracích (nebo mlze). Ty hory pak vidíme až na fotkách na pohlednicích. Také zastavujeme jižně za městem Höfn, ale nic nás tam nezaujalo.

Obr. 1 Útesy

Obr. 2 Černé písečné duny

Fotografovat moc nechci, aby se mi nedostala voda do foťáku, tříštící se vlny o útesy natáčím na vodotěsnou kamerku, ale když se pak na záběry dívám, nezdá se mi to tak fascinující jako ve skutečnosti. To jsem byla úplně uchvácená a ani mi v té chvíli nevadilo, že moknu, bylo úžasné vlny sledovat.

Odpoledne přijedeme k Diamantové pláži, chvilku fotíme "diamanty", což jsou kousky ledu na pláži. Dostanou se tam z ledovce Vatnajökull, přičemž nejdřív se z něj odlomí tzv. icebergy, ty pomalu doplují z jezera Jökullsárlón na moře a příboj jejich zlomky donese na pláž v blízkosti zmiňovaného jezera. "Diamanty" se tam nevyskytují pořád, musí být vhodné podmínky, nejspíš příliv. Takže máme docela štěstí, že je tam vidíme. Jirka se hodně těšil na focení na této pláži, pár fotek sice udělá, ale ani s jednou není spokojený, potřeboval by víc času na správné nastavení foťáku a také na umístění stativu, jenže prší. Několikrát se vrátíme do auta, když déšť zesílí a vylezeme, když déšť slábne.

Namluvíme do telefonu další zápisky, Jirka se rozhovoří o tom, jak ztratil a zase našel ešus a co jsme měli k jídlu a jak to vonělo, až se zastavovali kolemjdoucí... a já pak do ticha doplním vážným hlasem: "Jsme na Diamond beach, jen tak mimochodem." Začalo mi totiž připadat, že tam nějak schází to podstatné.

Nakonec sedíme v obchodě se suvenýry a čekáme tak dlouho, že už to vypadá, že nikdy pršet nepřestane. Domluvili jsme se, že nemá cenu jet dál a minout bez zastavení spousty pěkných věcí, nebo zastavit, moknout a nic z toho nemít. Zítra má celý den pršet ještě víc než dneska, ale potom se počasí zlepší, v pátek má být polojasno a pak o víkendu dokonce zcela jasno.  Můžeme vynechat dlouhé a nejisté cesty do vnitrozemí a stihnout všechny plánované zastávky, na kterých nám hodně záleží.

Obr. 3 V jezeře Jökullsárlón jsme viděli spoustu tuleňů

Obr. 4 Ledové hory (icebergy) na jezeře Jökullsárlón

Pár kilometrů se vracíme ke kempu Gerði, stavíme stan v závětří za jednou z chatek (zase jsme tu jediní se stanem), naléváme si u recepce horký čaj a pak si s ním lebedíme na pohovkách v patře. Uvařit večeři si jdeme do auta (rychle přeběhnout a moc nezmoknout!) a potom jsme zase zpět. Luštím křížovky (nikdy v životě jsem ještě nevyluštila tolik křížovek jako při letošních cestách - v letadlech, autobusech, večery ve stanu a teď tady), čteme si vtipy z knížky vtipů, kterou jsem vzala hlavně jako zábavu do auta, kde ji ale vůbec nepotřebujeme, díváme se na fotky, sledujeme, jak se vyvíjí předpověď počasí, píšeme e-maily, dobíjíme baterie... Stejně tak strávíme i celý následující den.