28.3.2022
Okruh, který teď budu popisovat, se jmenuje Svojkovský okruh. Já jsem si ho spojila s modrým okruhem Kolem Bílé paní, ale měla jsem co dělat, abych vše stihla během jednoho dne, cestu jsem si totiž několikrát prodloužila různými odbočkami.
Na žlutě značený okruh jsem se dostala pod Slavíčkem na západní straně, nedaleko velké a významné douglasky tisolisté. Stoupání na Slavíček je docela příkré, ale po dobré cestě a je to jen sto výškových metrů, takže jsem si ho sotva všimla, měla jsem totiž celou dobu na co koukat, na rozdíl od okolních lesů to tady bylo už docela pěkně rozkvetlé, hodně jaterníků, sem tam nějaké dymnivky, těch jsem si všímala hlavně poději na Tisovém vrchu. A celou dobu zpívají ptáci a svítí sluníčko. Slavíček je tvořen čedičem, zatímco v okolí jsem chodila po pískovcových skalách chudých na živiny, proto na nich nic nekvete.
Vrchol Slavíček je pěkný, ale nečekejte žádné výhledy do daleka, skrz stromy toho není moc vidět.
Jaterník podléška
Scházím do sedla pod Slavíčkem a hned za ním odbočím na vyhlídku ze stráně, která sice už pomalu zarůstá, ale výhled tam zatím ještě je docela pěkný. Vlevo je Šišák, za ním Ortel a ještě dál nejspíš Jezevčí vrch, uprostřed rovina, vpravo nejspíš Brnišťský vrch, Tlustec a hodně v pozadí Ještědský hřeben. Přibližně totéž je pak vidět z vyhlídky na Tisovém vrchu. Přímo na jeho vrchol podle mapy nevede cesta, ale pěšinka tam vyšlapaná je a vede dokonce i o trochu dál a mezi stromy je možné podívat se do dálky na druhou stranu.
Vyhlídka na Tisovém vrchu
Na Tisovém vrchu
Pak se už většinu dne dívám k jihu, tedy proti sluníčku. Je tam dobře poznat Špičák u České Lípy, vyčnívá z něj vrchol rozhledny (na které jsem nikdy nebyla – to musím brzy napravit), o něco dál Kozel a vlevo Ronov.
Odbočím mimo jakékoli cesty ke Svojkovské skalní bráně a nelituji toho, je parádní, ne sice zrovna obrovská, ale nachází se na pasece a je fotogenická.
Svojkovská skalní brána
Zpět na žlutou značku se mi podaří dostat po příjemné pěšince skoro po vrstevnici, místo toho, abych stoupala zpět stejně příkrým svahem, jakým jsem přišla. Tahle nenápadná pěšinka vede od jeskyně Poustevna. Není to skutečná pískovcová pseudojeskyně, je to maličká místnůstka vytesaná ve skále, s jedním okénkem a není dost velká ani pro jednoho ležícího člověka, poustevna to tedy podle mě nikdy nebyla, spíš snad skalní kaple.
Poustevna
Blížím se k rozcestí Dědovy kameny a následuje několik vyhlídek, první z nich je nedaleko výrazné osamocené Českolipské věže, kterou si i obejdu. Je vidět, že zdejší pískovce jsou asi opravdu měkčí než jiné, nohy se mi boří do hromady písku.
Českolipská věž
Českolipská věž z vedlejší vyhlídky
Železité inkrustace
Moc hezká je poslední vyhlídka - na skalní věž Matterhorn, kterou poznám, i když jsem tu nikdy nebyla, určitě je to jedna ze skal na fotkách na webu poznejmisto.cz.
Skalní věž Matterhorn
Pak jsem se vrátila na rozcestí Dědovy kameny a sešla z kopce k rozcestí, kde vede červená a zelená značka. Odbočím zase kousek od žlutě značené trasy a nakouknu do Modlivého dolu. Údolí se původně nazývalo Smolný důl podle zpracování smoly ze zdejších borovic. V Modlivém dole stála kdysi dřevěná kaple, na konci 18. století byla vytesána nová kaple do skalního masivu a roku 1836 byl vytesán ozdobný portál. Vlevo od kaple, na konci strmého schodiště, se nachází skalní výklenek s křížem. Modlivým dolem vede křížová cesta.
Portál kaple v Modlivém dole
Pokud bych sem přišla od sedla pod Slavíčkem, šla bych kolem Hlídkové jeskyně a protože jsem na ni zvědavá, odbočím si k ní. Moc se mi nechce stoupat po dalších schodech, ale když už jsem od ní asi jen 100 m, tak to zvládnu. Opět se nejedná o jeskyni, ale o vytesanou místnost. Je jen kousek od žluté značky, takže je škoda, že jsem o ní předtím nevěděla, mohla jsem si ušetřit tu cestu po schodech.
Hlídková jeskyně
Už nemám moc času do odjezdu autobusu, ale návštěvu zříceniny Svojkov si neodpustím. Nejdřív se projdu po parku pod hradem, pak ze všech stran prozkoumám zříceninu (je volně přístupná).
Svojkov
Za Svojkovem vede žlutá značka k jeskyni Staré časy (další vytesaná) a o něco dál hledám skalní okna Kolonáda. Na mapě jsou nejspíš trochu špatně zaznačená, protože když jejich hledání vzdám a vrátím se na cestu, uvidím je asi o sto metrů dál přes paseku, jsem si celkem jistá, že dvojité nebo trojité skalní okno bude to, co je myšleno Kolonádou v mapě.
Jeskyně Staré časy
Kolonáda