Den první – 17.6.2020
Po zkušenostech z přechodu Lužických hor si raději neplánuji příliš dlouhé trasy s krosnou na zádech, vím, že už po pár hodinách mě budou bolet ramena. Vyrážím tedy později než na obvyklé jednodenní vycházky, asi v 11h vystupuji z vlaku v Tanvaldu. Mám to tady moc ráda, třeba výhled na kostelík s horami v pozadí (asi Tanvaldský Špičák?) nebo na Černostudniční hřeben s vyhlídkou Terezínka. Také na tom Špičáku se mi vloni moc líbilo...
Výhled na kostel v Tanvaldu
Roubenka a Černostudniční hřeben
Dneska si splním dávný plán podívat se na vyhlídku na Šulíkově skále a na vrchol Jírova kopce. Vede tam žlutá značka. Šulíkova skála mě příjemně překvapí, nečekala jsem tolik skal rozesetých v lese a s takovou zvláštní vrstevnatostí. Přemýšlím, co je to asi za horninu, to nebude obvyklá jizerská žula. Z internetu se pak dozvím, že jde o břidlici.
Les a skalky u Šulíkovy skály
Šulíkova skála – vyhlídka na Černostudniční hřeben
Kaplička sv. Gotharda na Jírově kopci
Slunečná chata na Jírově kopci
Přejdu Jírův kopec a stoupám dál k Příchovicím. Je tu lesopark Na Sluneční, ve městě by se mi líbil, ale připadá mi divné dělat park v přírodě. Hlavní cílovou skupinou jsou asi rodiny s dětmi, které se tu vyřádí na prolézačkách. Nedaleko se tyčí Maják Járy Cimrmana, který jsem navštívila při podzimním výletu předloni, proto se tady nezdržím a mířím rovnou na horu Hvězda, která je zároveň v CHKO Jizerské hory a zároveň součástí Krkonošského národního parku. Dlouho jsem zkoumala mapu, kudy prochází která hranice, než jsem došla k tomuto názoru.
Maják Járy Cimrmana
Příchovice
Výhled na Příchovice, Černostudniční hřeben a v dálce Ještěd
Na vrcholu si koupím limonádu, turistickou vizitku a vstupenku na rozhlednu. Za červen je to už minimálně čtvrtá rozhledna, kam se podívám a stejně tolik mi přibylo vizitek v deníku, který jinak skoro nevyužívám. Je až s podivem, že dosud jsem na Liberecku navštívila tak málo rozhleden, a to spíše z důvodu, že byly v tu dobu zavřené, než že bych nechtěla.
Výhled je nádherný, z nejbližších hor poznávám Tanvaldský Špičák, Jizeru, v dálce Szrenicu na polské straně Krkonoš, také určím Tanvald a Velké Hamry a vodní nádrž Souš a pod ní Polubný a blíž k rozhledně Kořenov. Přichází další dvě turistky a nahlas litují, že tady není nikde nákres nebo fotka toho, co vidíme, tak se jich ptám, co by je zajímalo, že jim to řeknu, když to budu vědět. Sever a západ pro mě není problém, ony zase zvládnou určit krkonošské vrcholy na východě a na jihu zkoušíme určit Kozákov a Tábor společnými silami.
Rozhledna Štěpánka
Výhled na Jizeru, Zámky, mezi nimi nádrž Souš, Polubný a Kořenov
Potom se zajdu podívat na Bílou skálu, lovím tam keš a další na Bosenské skále (není popsána na mapách, nachází se za Spálenou hájenkou).
U kříže na Bílé skále
Scházím dolů, opouštím Krkonoše, ale mám na ně krásný výhled, zejména si ho užívám u večeře v hospodě Prdek. Původně jsem se nikde ani na jídlo zastavovat nechtěla, jako vždy mám vlastní zásoby, ale když už jsem se o zajímavém názvu hospůdky dozvěděla z geocachingu, zatoužila jsem mít i razítko z takové hospody, řekla jsem si, že si mohu dát třeba jen něco k pití, pak jsem dostala chuť na něco teplého, podívala jsem se na jídelní lístek a usoudila, že ceny kolem 130 Kč jsou na Podkrkonoší celkem rozumné a že si tedy něco dám.
Výhled na Krkonoše – Lysá hora tyčící se nad Rokytnicí nad Jizerou
Slunce začíná pomalu klesat a v jeho jemně zlatavých paprscích vypadá všechno dokonale, každou chvíli tedy vytahuji foťák, abych zachytila podobný, leč řece jen trochu odlišný pohled na hory:
Výhled na Krkonoše z louky za Tomášovými vrchy
U Sklenařic opouštím CHKO Jizerské hory a zanedlouho přicházím do Vysokého nad Jizerou. Je čas poohlédnout se po nějakém pěkném místě na přespání. Dnes nemám moc štěstí, podél cest jsou elektrické ohradníky, a tak jdu stále dál.
Vysoké nad Jizerou
Vysoké nad Jizerou – Kramářova vila
Vysoké nad Jizerou při západu slunce
Pastviny na Barejtově kopci
Na vrcholu Buče je strašidelná chatička, u které by se dalo přespat a třeba i rozdělat ohýnek, ale protože jsem sama, mám trochu strach, takže pokračuji ještě o něco dál na jih.
Chatička na vrcholu Buče
Vyhlídka pod Bučem
Určitě nechci přespávat v údolí Vošmendy, takže poslední příležitost mám nad Roztoky u Semil. Najdu si tam pěkné zákoutí na kraji louky, bohužel zase ve vysoké trávě. Tohle přespání mě vytrestá ještě víc než to poslední mezi Kozákovem a Táborem, další den mám takové záchvaty kýchání, že jsem úplně vyčerpaná a nechce se mi ani lovit keše, ani pokračovat v další cestě.
Den druhý – 18.6.2020
Vstávám velmi brzy, protože chci mít dost času na zdlouhavou keš typu letterbox, která je asi na tři hodiny a zároveň chci odpoledne stihnout Bozkovské jeskyně. Kvůli neustupujícím záchvatům alergie se ale rozhodnu keš nechat na jindy a jít rovnou k jeskyním a odtamtud na vlak, ačkoli mám ještě skoro celý den před sebou, je sotva poledne, když odjíždím.
Z místa přespání jsem šla do Roztok u Semil a po modré značce do údolí Vošmendy. Vede tam naučná stezka a oblast je chráněná jakožto přírodní rezervace, hlavní důvod je asi přítomnost vápenců, ale já žádné krasové jevy nezaznamenám, nejspíš jsem prošla kolem jedné vyvěračky, ale nevšimla si jí a považovala ji jen za studánku. Snažím se všímat si, co je kolem mě, ale jsem bez nálady, takže jen občas něco vyfotím, abych věděla, jak to tady vypadalo, kdybych se sem chtěla znovu podívat, na svou paměť spoléhat totiž v tuto chvíli nechci.
Údolí Vošmendy
Přístřešek na rozcestí nad údolím Vošmendy
Když přijdu k jeskyním (kolem 8 h), vypadá to, že budu jediným návštěvníkem, což by se mi líbilo, škoda, že pak ještě přišla čtyřčlenná rodina. Je to sice lepší, než za normálního stavu, kdy jde na prohlídku třeba patnáct lidí, ale vzhledem k malým prostorám se stejně musíme střídat a ukazovat si některé zajímavosti navzájem. Fotit se v jeskyních smí za příplatek.
Zajímavosti – jeskyně vznikly v hornině dolomit, kde jsou křemenné žíly vytvářející na několika místech výrazné římsy. Dolomit je velmi pevný a krápníky na něm vznikají delší dobu, než z vápence. V nejnižších částech jeskyní jsou největší podzemní jezera v Čechách. Jde o dva systémy jeskyní propojené štolou. Jedna část je stará, byla objevována amatérsky a dlouho, druhá část je nová, byla objevována profesionálně a za pár roků. Veřejnosti zpřístupněný okruh je dlouhý 400 metrů, s dobou prohlídky 45 minut.
Jedna z nejkrásnějších částí Bozkovských dolomitových jeskyní
Krápníkové závěsy
Podzemní jezero