7.6.2024
Rozhodla jsem se víkend strávit s horolezci na Hubertce a protože mám volný i pátek, vyrážím ještě samostatně na výlet z Nového Města pod Smrkem k Hubertce, a to přes kopec, na kterém jsem ještě nikdy nebyla - přes Měděnec.
Dnešní trasa - 13 km
V Novém Městě se zastavím na infocentru (zřejmě poprvé jsem tu v době, kdy má otevřeno), udělám si radost vizitkou a odznakem a zamířím vzhůru do Jizerek. První kopec je s prima výhledem směrem k Novému Městu, jmenuje se U Spálené hospody a dál už se nořím do lesů v místech, kde to ještě moc neznám. Poprvé se tak podívám k novému lesnímu rybníčku Perlík a u něj k zaniklému skokanskému můstku, po němž tu zbyla jen jedna zarovnaná plocha a snad kus doskočiště.
Perlík a v něm spousta pulců
Pak se zajdu podívat k pramenu Novoměstská kyselka, má železitou chuť, samotná je pro mě až příliš výrazná, ale při zředění půl na půl s kohoutkovou vodou je výborná. Lidé si sem pro vodu chodí s petkami ve vozíku a s kanystry. Kdo si plní víc nádob, měl by dát přednost turistům, kteří chtějí jen ochutnat nebo dobrat do jedné lahve. Lahve po čase získávají železitý povlak, ten je také vidět na kamenech v potoce, kam je svedena voda z pramene. Dřevěný altán je tu v této podobě od roku 1937.
Novoměstská kyselka
Dál pokračuji bez cest, mým cílem je podívat se k pěti zdejším štolám. První zpráva o cínu na severní straně Smrku pochází z roku 1576. Krátce na to se zde začala rozvíjet jeho těžba. V roce 1584 bylo založeno Nové Město pod Smrkem jako hornické město. Do roku 1622 bylo zapsáno v novoměstském revíru cca 70 hornických děl. Výnosy z dolů však nebyly takové, jaké se čekaly a proto hornictví od 30. let 17. století upadalo, úplně skončilo v polovině 19. století.
Nejblíž to mám ke štole Nebeské vojsko. Většina štol je zabezpečených, aby se tam nikdo nedostal, tahle není výjimkou. Nad ní najdu lesní cestu a už pohodlněji stoupám k vrcholu Měděnce. Zhruba v 700 m n. m. odbočím na nádherný skalnatý hřebínek porostlý břízami, odkud je trochu výhled na okolní kopce.
Štola Nebeské vojsko
Skalnatý hřebínek na severozápadním svahu Měděnce
Podívám se ke štole Erasmus, do které se dá kousek vlézt, jsou tam kovové schůdky, ale dřevěná konstrukce podpírající skálu na mě nepůsobí vůbec důvěryhodně, takže tam nelezu a pokračuji dál k vrcholu. Než na něj dojdu, udělám si poslední odbočku ke štole, tahle se jmenuje nadílka štěstí. Udělala mi radost, také se sem dá nahlédnout a dokonce se mi povedlo na samospoušť udělat fotku za mříží, vypadá to, že jsem tam zavřená.
Štola Erasmus
Ve štole Nadílka štěstí
Na vrcholu Měděnce se mi moc líbí skály a stromy, je odtamtud trošku i výhled na část Jizerek. Potkám se tu s paní se stejnými zájmy – dneska je tu kvůli Horobraní, ale když se zmíním o hledání kešek, ukáže se, že je také geocacherka a zajímá se, jak to jde s tou multikeší po těch štolách, jestli se hodně chodí mimo cesty, nebo se jich dá celkem využít.
Vrchol Měděnce
Scházím dolů kolem dalších štol, nacházím kešku a pak už se už nikde moc nezdržuji, protože se blíží večer, pospíchám po žluté ke Streitově obrázku a Smuteční cestou na rozcestí U červeného buku, kde žlutou značku vyměním za zelenou a jsem ráda, že už nemusím stoupat a cesty mě vedou po vrstevnicích až k Hubertce.
Chata Hubertka