10.3.2021
Z centra procházím asi půl hodiny místy, která dobře znám – kolem parku bývalého hřbitova (proto se tomu tady říká na Mrtvolkách), kolem židovského hřbitova a za Ruprechticemi se konečně dostávám do přírody a do míst, která ještě moc dobře neznám. Nakouknu přes plot na další hřbitovy – Ruprechtický hřbitov a Vojenský hřbitov, podívám se na žulovou skalku na kótě 427 m a zapíšu si údaje potřebné pro řešení jedné zdejší multikeše a pak pozvolna sestupuji lesem do údolí Černé Nisy, tím opouštím Ruprechtice a dostávám se do Radčic.
Hřbitovní kaple a pomník v Ruprechticích
Na bezejmenném vrcholku, kóta 427 m
Radčice jsou prima, znám je i z několika projížděk na kole, sice je to dost do kopce, ale můžu si tady užívat sluníčka a klidných prázdných cest.
Výhled z Radčic ke Kateřinkám, kostel Panny Marie U Obrázku, nad ním se tyčí Žulový vrch
Přicházím ke golfovému hřišti, dál se nesmí (zákaz vstupu na soukromý pozemek), to mě docela mrzí, chtěla jsem se někdy podívat na PP Fojtecký mokřad, až tam budou kvést prstnatce májové.
Výhled přes golfová hřiště na Jizerky (Špičák)
V lesíku nad Radčicemi si udělám pauzu, fotím, svačím, pozoruji okolí a přemýšlím, kam dál, nakonec mě zlákají skalky na hřebínku nad radčicemi.
Drozd zpěvný
Pozůstatky oplocení obory
Skalka nad Radčicemi, hřeben Dračího vrchu
Je tady také malá skalka využívaná k boulderování, jmenuje se Poslední na Dračím vrchu.
Dívala jsem se na videa, jak ji lezci snadno zdolávají a vůbec nechápu, jak se mohou udržet ve stoje na tak kolmé stěně bez stupů.
Poslední na Dračím vrchu
Když se dostatečně pokochám skalami, najdu keš a zamířím zpět do civilizace, scházím do Kateřinek a schválně vybírám cesty, které ještě neznám. U cihlové zvoničky Svatého ducha jsem už byla několikrát, ale místo, abych pak pokračovala po modré značce, jdu neznámými uličkami zase do Ruprechtic.
Výhled z lesa na Kateřinky, ulice V Rokli
V Kateřinkách, ulice V Rokli
Výhled z ulice Nad Pianovkou přes údolí na Ruprechtice a kostel sv. Antonína Paduánského