6.11.2022
Do těchto končin jsme vyrazili především proto, že předpověď počasí slibovala jasné nebe na Frýdlantsku a mlhy a zataženo na Liberecku. Procházku jsme vedli skoro celou dobu po neznačených cestách, místy i lesem bez cest, mimo les se to nikde zkracovat moc nedá, protože tohle je kraj pastvin a tedy i elektrických ohradníků.
Nejsme sice v horách, ale hezky se na ně odsud kouká. Třeba hned na začátku cesty, když vystoupáme polňačkou na sever od Dolní Řasnice k Dubu u Kocourovy cesty. Bedlivě nás u něj sleduje mohutný býk, jestli nemáme nějaké nekalé úmysly. O kousek dál se na nás přiklušou podívat koně, odvážím se je pohladit po čumáku.
Výhled přes pastviny na Jizerky
Potom jdeme nějakou dobu lesem, škoda, že tam si moc slunce neužijeme, je nízko nad obzorem, takže les je temný. Alespoň jsme našli krásné velké houby. Odbočíme z cesty k potoku a hledáme Arnoltický vodopád, je maličký, ale hezký, s ohništěm a lavičkou, je tu vyšlapaná cestička, takže je vidět, že k němu lidi občas chodí, ale nevím odkud, protože cestička hned zase mizí, asi se k němu chodí z různých stran.
Arnoltický vodopád
Dalším cílem je vrchol Humrich, stoupání na něj je pozvolné a zdá se mi nekonečné. Nevede tam žádná pořádná cesta, o to víc mě překvapí, že je takový „zabydlený“ – lavičky u ohniště, dřevěná tabulka s nápisem a dokonce schránka s vrcholovou knížkou. A prima skalky a trochu i výhled.
Druhou polovinu výletu už trávíme mimo lesy, užíváme si pohled na hřeben Jizerek s monumentálním a celkem blízkým Smrkem. U Horní Řasnice se zastavíme u větrné elektrárny najít kešku a pastvinami přes vrchol Lípovec pokračujeme k Dolní Řasnici. Už zapadá sluníčko a vychází měsíc, to je romantika.
Pohled na Jizerky ze zeleně značené cesty vedoucí do Horní Řasnice
Vrcholová skalka na Humrichu
Kostel v Horní Řasnici
Měsíc vycházející nad kostelem