6.2.2012
Kolem Lipnice je sousta zajímavých míst: hrad Lipnice a zbytky Bílé věže nedaleko, Haškův dům, několik lomů využívaných i ke koupání, krásné lesy Orlovy, rybník a chráněné území Kamenná trouba... a jistě by se našlo ještě pár věcí, na které jsem zapomněla, klidně mě doplňte, pokud to tam znáte ;-). My jsme na našem dnešním výletě však nezamířili ani k hradu ani k Haškově domu, ale ke třem lomům označeným jako Památník národního odposlechu, v každém z těchto tří lomů je na stěně vytesán nějaký reliéf, a to: Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči. Vede k nim speciální značení (žluté, červené a modré šipky s nápisy těchto názvů) a výhoda zimního výletu je, že se dá k uchu, oku i ústům dostat přes zamrzlý lom. Kdo a proč si dal tu práci a něco takového zde vytvořil, se dočtete zde http://ucho.hyperlinx.cz/
Přeji příjemné procházení ve společnosti lesů, kamenů a fantazií...
Po dlouhé době (šest let) jsem si pořádně prošla a prozkoumala hrad Lipnice. Jeho prohlídku jsme s kamarádkou plánovaly už v červenci, ale nějak to nevyšlo, snad kvůli počasí nebo nějaké chřipce... Pak bych na to málem na celé léto zapomněla, ale jednoho dne jsem náhodou narazila na plakát s informací, že tento víkend na hradě probíhají divadelní prohlídky. Začalo to celkem obyčejně - dozvěděli jsme se pár informací o historii, ale pak nás (a jakoby i průvodkyni) překvapil vpád několika středověkých chlapů do místnosti, posléze jsme měli možnost seznámit se i s hradním pánem a účastnit se příprav na uvítání krále Jiřího z Poděbrad. Poslechli jsme si tak středověkou hudbu, vyslechli si lamentace hradní paní, že nemá dost pěkné šaty, rukavičky, šperky a nevím co všechno ještě. Po skončení představení jsme ještě na hradě strávili příjemné chvíle - na vyhlídce ve věži i v zřícenině paláce...
Další naše cesta vedla k Bílé věži a na místní hřbitov, jenž na nás dýchl romantickou atmosférou. Sedíc na jeho zídce jsme si příjemně povídali, před očima nádherný hrad a západ slunce nad Melechovem... Výlet jsme zakončili poslechem koncertu v lipnickém kostele.
13.4.2016
Procházka z Lipnice do Světlé nad Sázavou
Do obce Lipnice jsme přijeli netradičně autobusem, který jezdí pouze ve všední dny, takže mnohem častěji jsem na Lipnici dorazila pěšky, na kole nebo autem. Trochu se divím, že jede přes Broumovu Lhotu, čekala jsem spíš, že pojede po hlavní silnici přes Radostovice. Ze všeho nejdřív obcházíme různé lomy na Holém vrchu a pod ním, podíváme se ke všem lomům s reliéfy Národního památníku odposlechu, jak jsem o nich psala v první části tohoto článku, ale najdeme i nějaké pro nás nové lomy, třeba lom Holý vrch a Marešův lom. Zaujala mě také vyhlídka a na ní pomníček K.H.Nierburgera. Zavedla nás sem jedna cache, měli jsme zjistit, kvůli čemu dotyčný zahynul a co je tedy na pomníčku vytesáno: sesuv kamenů, úder blesku, pád stromu, odpolední piknik? Tak co myslíte?
Potom procházíme kolem rybníků Váha, Prostřední a Metelka, odkud je pěkný výhled na hrad Lipnice a přicházíme k lomům Hřeben I, II, III a IV, u toho prvního jsou Zlaté oči a u toho čtvrtého je rekreační středisko. Čtvrtému Hřebenu se také říká Brejle - kvůli jeho tvaru.
U silnice směrem k Dolnímu Městu je neobvyklé sousoší sochaře Radomíra Dvořáka, jmenuje se Nomen omen - Pocta lipnické žule a kamenické tradici, je přímo naproti sídlu společnosti Granit Lipnice a znázorňuje její název - sloupek se slovem Granit a poházená písmena slova Lipnice. Součástí sousoší je také žena (idealizovaná Jarmila Mayerová–Hašková, manželka Jaroslava Haška) držící otevřenou knihu (Švejk) a house, což je alegorie Haška (byl o něm natočen film s názvem Toulavé house).
Pak přicházíme ještě k dalšímu Dvořákově sousoší - Hlava XXII, opět znázorňuje Haška. Podrobnosti najdete opět na: http://ucho.hyperlinx.cz/projekt5.htm
V Dolním Městě odlovíme poslední cache a pokračujeme do Lipničky a do Světlé.
7.8.2017
Kamenná Trouba a Orlovské lesy
Tentokrát se jedná o cyklovýlet. Vyjíždím ze Světlé kolem třetí hodiny odpoledne (vyjela bych dřív, ale bylo potřeba kolo napumpovat, což se ukázalo jako tvrdý oříšek, protože jedna z duší byla úplně prázdná a ventilek se schovával do pneumatiky při stlačení pumpičkou, ale nakonec se to povedlo s použitím jiné pumpičky).
Kopec směrem na Závidkovice si z dětství pamatuji jako nepříjemný a nekonečný, ale jednak se změnil povrch silnice, jednak jsem asi zesílila, a tak mi to připadá spíš jako rovinka.
První zastávku si udělám kvůli focení oveček na čísi zahradě.
V Kejžlicích odbočím doleva na Nový Dvůr a Bratroňov, v Kejžlicích už jsem byla mnohokrát, ale dnes poprvé jsem si všimla dřevěné chalupy, která vypadá jak ze Žďárských vrchů nebo Beskyd:
Dřevěná chalupa v Kejžlicích
Druhá zastávka je plánována u Kamenné Trouby, jednoho z mých nejoblíbenějších míst. Odbočím z hlavní silnice, zajedu na malý poloostrůvek na hrázi a posedím. Větve dubů a borovic se sklání nad hladinou a poskytují příjemný stín. Po hladině se prohání vodoměrky. Voda vypadá celkem lákavě i ke koupání, i když je trochu zelenější než u ostatních rybníků, pravděpodobně v ní tedy žijí sinice. Pak za hrází nechám kolo u cesty a podívám se ještě na sluncem osvětlenější hezké místo (s keškou), ale tam už je někdo jiný a protože nechci rušit jeho samotu, tiše zase zmizím.
Kamenná Trouba - poloostrůvek
Než dojedu do Bratroňova, udělám si keškařskou procházku lesem kolem Orlovské myslivny. Počátkem 20. století v ní pobýval zakladatel českého skautingu (junáctví) – A.B. Svojsík. Po válce se myslivna stala místem schůzek spisovatelů J. Haška, M. Kuděje a malíře J. Panušky. Také se podívám k pomníku Jiřího Wolkera, který v orlovských lesích tábořil s dalšími Svojsíkovými skauty v letech 1916-1917. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1934 za přítomnosti pražských skautů.
Pomník Jiřího Wolkera
Wolkerova studánka nedaleko pomníku
Od pomníku jedu už rovnou domů, je pozdě a ráda bych dojela domů za světla, protože jsem si nevzala žádné světlo ani červenou blikačku, jinak bych určitě ještě zajela k rybníku Pelhřimák, prý je tam čistá voda, tak třeba se tam příště zajedu vykoupat.
Skoro bez zastávky projíždím Bratroňovem a Krásnou Horou, pouze jednou zastavím, abych si vyfotila sklep, který vypadá jak domeček z Hobitína:
Sklep zarostlý trávou na střeše
Za Krásnou Horou odbočím z hlavní silnice a jedu zkratkou do Babic, pak mě čeká trochu nepříjemné stoupání od řeky Sázavy k Nové Vsi u Světlé a následně sjezd jako za odměnu do Světlé. Do setmění jsem vše stihla a mám za sebou asi 34 km a dvě ulovené kešky.
Kaplička v Babicích