Raspenava - Peklo

18.12.2023

Jsem po nemoci, takže původně jsem chtěla ještě být doma a odpočívat, ale včera bylo celý dne slunečno a když jsem ráno viděla, že i dnes je obloha jakoo vymetená, neodolala jsem a řekla jsem si, že krátká zdravotní vycházka mi prospěje. Vybrala jsem tuto cestu po žluté značce z Raspenavy, abych si užila co nejvíc sluníčka a neschovávala se někde v lese.

Přešla jsem most přes Smědou, tu nádhernou čistou říčku s kamenitým dnem, pohled na ni mě vždycky fascinoval. Ještě pár set metrů a už opouštím Raspenavu, kochám se pohledem na Jizerské hory a Pekelský vrch, kam směřuji. Sníh už všechen roztál, ve stinných údolích jsou jen místa s jinovatkou. Slunce pěkně hřeje, připadá mi to, jako by byl tak začátek března. Sundávám rukavice a čepici, rozepínám bundu, ale když zafouká vítr, je dost zima.

Asi půl kilometru za Raspenavou žlutá značka odbočuje ze silnice na úzkou malebnou asfaltku, po levé straně je za elektrickým ohradníkem pastvina, nyní prázdná, takže na příhodném místě podlezu dráty, abych vystoupala výš do svahu a udělala odtamtud několik fotek. Přímo přede mnou je stále ještě zasněžený Smrk. Na konci pastviny leží přes dráty kmen stromu, takže tentokrát je nemusím podlézat, stačí překročit. Přicházím k naučné tabuli, kde se dočtu informace o osadě Peklo. Kdysi v ní žilo přes 400 obyvatel, dnes slouží většina budov jako víkendové chalupy.

Těsně před prvním stavením odbočím z cesty přes dřevěný mostek překlenující Pekelský potok a jdu se podívat k Pekelské studánce a k Lesnímu prameni. Od něj vystoupám kus lesem k výše položené cestě, ta mě dovede ke Slunečnímu buku se Slunečním křížem. Cestou míjím odřezané smrkové větve, několik menších si ulomím na vánoční výzdobu. Od kříže je nádherný výhled. Lákalo by mě někdy odtud pozorovat západ slunce, ačkoli za hory bude zapadat jen teď v zimě, v létě už to nebude ono. A čekat na západ slunce v zimě? No, dneska určitě ne, je teprve půl druhé.

Podívám se k Luisinu pramenu a stoupám na vrchol Pekelského vrchu. Udělala jsem chybu, že jsem využila nějaké cesty, která není v mapě, protože kousek před vrcholem cesta končí a musím se dál prodírat mladými stromky, asi 100 m od vrcholu ke všemu narazím na plot a složitě se dostávám k cestě, po které jsem původně chtěla přijít. Pak jdu po hřebenu mimo cesty, protože se mi nechce vracet se stejným směrem, tentokrát se ale držím ve vzrostlém dobře průchozím lese. Přesto nemohu tuto variantu doporučit, šlo se tu dost špatně kvůli příkrému svahu.

U Pekelské studánky uzavírám okruh a projdu Peklem. Za kravínem odbočím na vyhlídku nad pastvinou, je tam keška, která se jmenuje Nebeský výhled na Peklo. Jsem docela utahaná, takže se rozhodnu Lázně Libverda nechat na jindy a jdu na vlak kolem rybníku Petr. Silnička mě dovede k zastávce Lužec pod Smrkem.